Vždy jsem tak nějak očekával, že mé děti nebudou normální. Přeci jen, mají moje geny. Už od jejich útlého dětství jsem byl tedy smířen s tím, že z nich vyrostou masoví vrazi, Jehovisti, novodobí diktátoři anebo zkrátka něco mezi tím. Nevím přesně co, ale kombinace všeho výše uvedeného by byla patrně vražedná, takže bych měl být nejspíš rád, že potomci nakonec skončili u psaní. Jsem za to rád? Vlastně, když se nad tím tak zamyslím, občas bych byl raději, kdyby se stali těmi masovými vrahy.

Krůpěje potu se leskly zrzavé ženě na čele. Okolo ní pobíhalo několik sester v bílém, zatímco porodní bába byla připravena pomoci s koloběhem zrození života. Z hrdla rodičky se draly křiky a funění jako nějakého dravého zvířete. Jedna z mladých žen pomocí vlhkého hadříku setřela pot. Po těžko určitelné době se místností rozlehl dětský pláč. "Gratuluji, má Paní, narodila se vám zdravá holčička. ----- Za cover moc děkuji: @AlexAvengers Zlatíčka, nejedná se o bdsm příběh.

Po temném pokoji přecházel z místa na místo hnědovlasý muž. Ruce měl založené za zády a i když vypadal, že několik posledních dnů strávil někde po hospodách a neměl ani čas se vyspat, tak nevypadal, že by jej to trápilo. Ticho v místnosti rušilo akorát tikání hodin a jeho tlumené kroky. Když došel ke stěně, tak se prudce otočil a pohlédl na stůl. Nebyl to nijak skvěle vyhlížející kus nábytku. Vlastně se dalo pochybovat o tom, zda to vůbec bylo nějaké vybavení do místnosti. Na desce ležel časopis, který před pár hodinami sebral své sestře. Na obalu byl široce se usmívající zpěvák, jehož plakát byl i uvnitř. Nápis Bravo jej nijak nezajímal. On přešel k tomu pekelnému výtvoru a zalistoval. Opětovně se zastavil na jedné jediné stránce. Sexuální poradna. "K čertu s tím," zaklel tiše a vytáhl mobil, na kterém začal rychle psát. "Proč bych sakra nemohl mít vlastní poradnu?!" Zeptal se sám sebe a pomalu se odhodlával ke kroku, co možná ovlivní stovky životů. "Vzhledem k tomu, že mi neustále někdo posílá do prdele, znám jednu věc už jako své boty... Zbytek se nemůže nějak lišit, ne?" Ujišťoval sám sebe, během publikování.

Známe ji všichni. Překrásná dívka s neuvěřitelnou barvou vlasů, bandou obdivovatelů a chronickou neschopností udělat jakoukoli chybu. Mary Sue je jeden z největších postrachů čtenáře fanfiction, mimo jiné i pro svou schopnost měnit literární svět k obrazu svému... Ale co by se skutečně stalo, pokud by byl literární svět pro jednou imunní? Za cover děkuji Andy Brezolubské :)

Chudák Snape... A on by tak rád učil OPČM! Za cover děkuji jajafilm. :-)

„Kde to jsme?" vydechl zloděj překvapeně. V jeho dávno zapomenutých zákoutí vzpomínek ale tohle místo již několikrát viděl, ale nevzpomínal si kdy ani proč. Podíval se směrem k věži, která stála na útesu jako maják, který měl označovat směr. „To je otázka..." zahlaholil Dean ze země. Nevypadalo to, že by se hodlal v dohledné době zvednout a pokračovat v putování. Bledý odstín jeho obličeje sice už pomalu mizel, ale stále neměl zdravou barvu. Melzar ukázal k věži. „Někoho se zeptáme. Protože v takové věži přece musí někdo bydlet." Ušklíbl se při bližším prozkoumání věže. „A dokonce tam kvetou i kytky." Výraz jeho tváře se ale změnil, když si prohlédl důkladněji les za věží. Tohle místo přece znal! A měl z něj noční můry! „Jasně." Řekl nadšeně, Dean zvedající se ze země. Společně došli pod jedno z několika oken věže, ze kterého visely popínavé květiny s tmavě rudými květy. Táhl se od nich takový smrad hnijícího masa, že oba o krok ustoupili, když je tento zápach praštil do nosů. Ani jeden nechápal, jak může někdo dobrovolně pěstovat takové příšernosti. Jejich nechuť k rostlinám se ještě zvětšila, když jeden z květů sežral včelu, která se na něj posadila. „LOCIKO! SPUSŤ SVÉ VLASY!" Zařval Dean k okénku, v němž zpozoroval pohyb. Ale ven nevykoukla zlatovlasá panna čekající na záchranu udatným rytířem nýbrž staroušek, který měl na hlavě dohromady možná tak osm vlasů. Vycenil na ně bezzubá ústa a zahrozil jim pěstí. „Vy jedna holoto! Proč mi vyřváváte pod oknem když chtěj počestný lidi spát?!" Jeho kostnatá ruka udeřila do kamenné římsy, na které stál květináč s těma kytkama.

...Vážně zde musím psát, o co půjde? KOUKNĚTE NA NÁZEV! Za cover děkuji @MeNecropolis !

Všechno je sranda jen, dokud tarantule neleze v trenkách...

Alois si píše s Cielem. Úplná normálka no ne :D PS: Nesuďte mě moc krutě prosím :'D