Žijeme ve světě, kde je těžké stíhat všechno - očekávání, ideály, vlastní sny i ticho, které někdy bolí víc než slova. Mnoho z nás stojí na rozcestí. Možná nevědí, jak dál. Možná už ani nevědí, kým jsou. Možná prostě jen potřebují slyšet, že v tom nejsou sami. Tahle sbírka nevznikla jako návod. Ani jako útěk. Je to pozvání. Ke zpomalení. K návratu. K odvaze začít znovu - jakkoliv nesměle, jakkoliv pomalu. Každá z těchto patnácti povídek je malým zrcadlem. Možná se v něm poznáš. Možná jen ucítíš, že nejsi jediný, kdo občas ztratil směr. A možná - někde mezi větami a otázkami - si dovolíš udělat první krok zpátky. K sobě.

Některé věci nebolí nahlas. Bolí potichu. Dlouho. Každý den trochu. A ty si zvykáš. Zvykáš si, že tě přerušují. Že tě přehlížejí. Že se ti nikdo neomluví, když ti ublíží. Že musíš být rozumná. Silná. Tichá. A jednoho dne zjistíš, že už nejsi vidět. Ani sám pro sebe. Tahle sbírka je pro všechny, kdo už nemůžou. Kdo dál vstávají, dělají, co se čeká, usmívají se - ale uvnitř už řvou. Je to sbírka o zlomu. O tom, kdy řekneš: stačilo. Bez vysvětlování. Bez slz. Bez potřeby, aby tě někdo pochopil. Deset příběhů. Každý jiný, ale všechny mají jedno společné: Už to dál nepůjde. Ne takhle. Ne za tuhle cenu. Možná jsi v některém z těch příběhů ty. Možná někdo, koho znáš. A možná... je čas přestat držet. A začít si brát zpátky.