Isaac Newton. Chlapec s velmi nízkým sebevědomím, pár přáteli a komplexy ze života, bojící se lidí. Celý život se ptal sám sebe, jestli to může být ještě horší. Odpověď přišla sama, z nenadání a vyděsila ho víc, než představa jeho vlastní sestry v kostýmu satana.

Jedna událost. Dva chlapci. Příběh Elliota Volmmeta a Williama Mournera. (C) 2016 hokejkaa-11 (psán 25.1.2016 - 17.3.2017) #FREELGBT

This collection of poetry offers a intimate look into the mind of an author living with borderline personality disorder. Through a series of deeply personal texts, the book explores themes of love, pain and healing.

Rainovi bylo teprve devatenáct let, když se mu narodila dcera. A zůstal na ni úplně sám. Jude si zase chtěl přivydělat hlídáním psů. A možná to zní absurdně, ale právě tyto situace změnily trajektorie jejich životů. Někdy k tomu totiž stačí úplná maličkost nebo malé nedorozumění.

Sedmnáctiletá Mia se probudí v nemocnici, kde se dozvídá, že jí zbývá přibližně šest měsíců života. Má tak před sebou poslední léto a s ním i poslední šanci na to, aby si užila svůj zbývající čas plnými doušky. Rozhodne se jet se svým bratrem na tábor, protože na žádném nikdy nebyla. Ta poslední věc, o kterou by stála, je zamilovat se. Ví moc dobře, co by to znamenalo. Jenže pak se objeví on. Přidrzlý, černovlasý kluk, který otočí její plány vzhůru nohama. Na Miu čeká to nejlepší, ale zároveň i to nejtěžší léto jejího života. • Už po několikáté byl tento příběh terčem kopírování a krádeže. Ačkoliv Poslední tábor rozhodně nepovažuji za to nejlepší, co jsem kdy napsala, má pro mě velkou hodnotu a opravdu si hlídám, jestli ho nenajdu někde jinde. Absolutně nerozumím té potřebě krást druhým jejich příběhy. Uvědomte si, že autorská práva neexistují jenom pro srandu králíků, děkuju. :)

„Bráško?" „Ano, princezno?" „Proč ti říkají buzna? Co to je?" „Víš, to je zlé označení pro jiné lidi jako jsem já." „A je špatně, že jsi jiný?" „Není, ale to oni nechápou. Nemají mě rádi." „Já tě mám moc ráda a budu taky jiná. Budeme oba dva jiní." „Jsi moje zlatíčko, co?" „Bráško? Co to bylo za ránu?" „To byl strýček." „Aha." „Takže se utíkej zamknout do pokoje a nikomu neotvírej, ano?" „Ano, přijdeš pak?" „Jasně, že ano a teď utíkej." Takhle si tě pamatuju, bráško. Jako usměvavého a vždy veselého, ale byla jsem příliš malá na to, abych pochopila, co se děje pokaždé, když zamknu dveře. Je mi to moc líto, bráško. Tak moc... - Upozorňuji, že se jedná o příběh s krátkými kapitolkami založených na dialogu, ve kterých se vyskytuje násilí, sebepoškozování, vulgární výrazy a homosexualita. Děkuji za pochopení.