A on přirazil. Znovu a znovu. Začal se ve mě nahrnovat ten zvláštní a velice příjemný pocit. A on přestal. "Jdeme jíst." Slyšela jsem v uchu jeho tichý a pobavený hlas. "To si ze mě děláš prdel." Zašeptala jsem celá udýchaná a rudá. Otočila jsem se na něj, když zrovna usedal ke stolu. Začal jíst. Vyjeveně jsem na něj zírala, byla jsem nadržená. "Lásko je to stejný, jako to co jsi mi udělala ráno." Šibalsky se usmál...