Elena roky utíkala před strachem, výčitkami a před člověkem jménem Daniel. Když se po letech znovu setkají, minulost se vrací drtivou silou. Přitažlivost, vztek i potlačovaná touha začnou rozřezávat staré jizvy a zpochybňovat všechno, co považovali za jisté. Mezi nimi však stojí ještě někdo. Bývalý přítel. Nejlepší kamarád. David - ten, který s toxickou potřebou prahne po iluzi lásky a štěstí. Po té, kterou kdysi sám opustil. Tenhle příběh lásku léči a zároveň ničí i to, co hrdinové nikdy neměli.

!! DISCLAIMER !! Riziko pláče - vzteku - znechucení - deprese Tragické scény Násilí, včetně násilí na dětech Krev, bolest, smrt Sexuální násilí Vulgarismus Nic není nijak explicitně popsáno, ale zmíněná témata se vyskytují, takže doporučuji věk alespoň.... nevím :D... 13+ :D Dějový spád je pozvolný Složitější text o dlouhých souvětích Nemusíte nutně číst první díl - ten slouží čistě jako úvod ke kvadropední rase :) ANOTACE Po prvním nepovedeném kontaktu mezi vědeckou výpravou a pobřežními klany se rozpoutá nečekaně vyhrocený sled událostí. Vzájemná nenávist se přelévá do krveprolití a krok za krokem se nepřátelství mezi dvěma světy prohlubuje až do té nejbolestnější propasti, která vrcholí tragickými událostmi na Šchin'žšenu.

„Jsou věci, za které dává smysl zemřít. A pro které se vyplatí žít." *** Propastníci mu vypálili domov. Klášter shořel a mladý světlonoš Šimeón se společně s dvěma dětmi ocitl v démoních pařátech. Propast se nad ním uzavřela a nyní zkouší jeho víru. Jenže pod rudou oblohou, nad kterou se i slunce bojí vyjít, se skrývá tajemství. Tajemství, které by mohlo válku démonů a lidí jednou provždy ukončit. *** „Pro tebe, příteli. Nyní můžeš létat." Dá se číst jako adventní kalendář.

Každý deň je iný, v jedinečných odtieňoch modrej. /Decembrová výzva pre seba./ Dočasne uzavretá zbierka. Kto vie, možno ďalšiu zimu budem pokračovať.

Pojďme si popovídat o psaní. Přichystejte si vámi zvolený nápoj, začtěte se do článků a podělte se s ostatními o své zkušenosti a názory. 💖 Adventní kalendář pro watt s 24. tématy ke psaní.

Povídka, kterou jsem původně psala pro jednu hororovou soutěž. Jednak jsem se ale včas nedokopala k úpravám, jednak mi navíc nakonec nepřišla dost dobrá… Teď jsem s ní v rámci možností spokojená. Pokud se bude líbit a dobře číst i vám, budu ještě spokojenější.

Tohle není návod. Není to učebnice. Jen souhrn mých postřehů a názorů, co jsem posbírala během té poměrně dlouhé doby, co píšu. A taky přiznání, co jsem dělala blbě a kde jsem si nabila hubu. :) - update - Od prvních kapitol se změnilo mnohé, hlavně můj gender, ale taky styl psaní . Ale hlavně ten gender a věk. Navzdory tomu, zkuste si to užít minimálně stejně, jako jsem si já užíval.. No, zrodili se Pepík z New Yorku, pan brambora a zubatý žáby psaní. ❤️

Připravte se na mňamku, vcházíte do mývalího revíru. Bude se podávat sendvič, připravený vám přímo na míru. VAROVÁNÍ: pokud své dílo předhodíte mývalím packám, stáváte se (ne)dobrovolně součástí gangu pohodářů, kde funguje zákaz štěkání a kousání.

Říkají mi Runa. Jsem půlelfská žoldačka. Nejsem štíhlá, dokonalá princezna. Nemám magii, velké štěstí ani slavné jméno. Mám jen obouruční meč, medailon bohyně války, občas flašku alkoholu - a názor na všechno. Možná právě proto, že nejsem všemocná, jsme si podobnější, než si myslíš. Svět na nás hledí skrz prsty, protože nezapadáme do jeho představy něžné dívky. Tak co? Přidáš se?