Jednoho odpoledne se Alice vrací ze školy, když si všimne černého auta. Tma. Nic. Probouzí se u neznámého a nový život začíná

Garrett Fitzgerald žije jen pro hokej. Na vysokou chodí hlavně kvůli tomu, že může hrát za tamní univerzitní mužstvo. Dokonce v něm působí jako kapitán. Cassie Evansová je srdcem umělkyně. Kreslí, čte, hraje na klavír a fotí. Miluje svůj klid a úzký okruh přátel, sportovní část vysoké, na kterou dochází, jde úplně mimo ni. Alespoň do chvíle, než jí v hodině fotografie učitel zadá úkol nafotit celý hokejový tým a speciálně jeho kapitána pro školní časopis, který o něm píše článek. Garrett si už před lety zakázal na lásku jen pomyslet, zatímco Cassie touží po lásce jako z románů. Jejich postupně rostoucí přitažlivost je něco, s čím ani jeden nepočítal. A co jim rozhodně jejich představy o budoucnosti komplikuje.

"Byl můj... a já byla jeho. Byli jsme jedno." Zatímco jsem na něj čekala, věděla jsem, že se mi mstí tím nejstrašnějším způsobem. Jeho touha po pomstě mu zatemnila mysl. Ale mně to nevadilo. Milovala jsem ho tak jako tak. Protože přesně jak řekl Christian; byl moje Monstrum. Stejně jako já byla jeho anděl.

Mateo vždy žil ve své vlastní bublině. Bylo mu dvacet jedna let a nikdy neměl svou první pusu, natož tak něco více. Miloval knížky, psaní, hudbu, v klubu byste ho našli jen tehdy, když ho přemluvili kamarádi, nikdy si to ale upřímně neužil. Byl přehlížen všemi, co by o něj kdy mohli projevit zájem. A taky měl v sobě blok. To by bylo dobré zmínit. Ten blok totiž způsoboval, že interakce s lidmi mu přinášely úzkosti. A mít s nimi něco víc? Osobní kontakt? Tak na to neměl ani pomyšlení. Jenže přece mu už bylo dvacet jedna, no ne? Proč nikdy neměl ani pusu? Co s ním bylo špatně?

,,Co je to za šéfa, že ti může rozkázat, abys mu dal svou jedinou dceru?!" vyjeknu a začnu přecházet po místnosti sem a tam. ,,Je to někdo, kdo nám může hodně ublížit, pokud mu nevyhovíme," povzdychne si otec. ,,Udělej to pro svojí rodinu. Prosím," chytne mě za ruku a zahledí se mi do očí. ,,Jak moc může ublížit?" na sucho polknu. ,,Hodně," ,,Jak moc?" zvýším trochu hlas. ,,Může nás zabít," vydechne a celý můj žaludek se okamžitě scvrkne strachem. *14# v kategorii Romance - 9.2. 2018*

dávám ti tolik dní , aby ses do mě zamilovala

Viděl jsem tě brečet v parku, kdybych neměl v krvi drogy tak bych za tebou vůbec nešel. Kdybych tě nepotkal, tak bych si nezpůsobil bolest kterou s sebou teďka nosím, ale je to i má chyba kdybych nebyl kokot, tak by se nic nestalo. Miloval jsem ji celou, každou část jejího těla, i jizvy které nosila na břiše, byla dokonalá, a já ji budu navždy milovat. Dřív byl můj život drogy, alkohol, brka, kluby, děvky, ale ty jsi mě změnila k lepšímu, bohužel to co se stalo, mi změnilo život a já jsem se vrátil do původního stavu děvkaře a feťáka. „děkuju, že jsi semnou strávil nádherný měsíce. Miluju tě" dočetl jsem, a seb se na mě podíval. „brácho, jedu domů" To bylo naposledy co mě viděli v Bratislavě.

Myslela jsem, že dnes je druhý nejhorší den v mém životě. Měl se řadit hned za den, kdy mi můj strýc Marcus, otcův bratr, oznámil, když mi bylo deset let, že moji rodiče zemřeli při autonehodě... Kdybych jen tušila, co všechno mě ještě čeká dále. To jediné, co mi po nich zbylo, bylo nyní pryč. Otcova chlouba, jeho firma. Už není, nic mi nezbylo, jen oči pro pláč a vzpomínky na rodiče, které každým rokem více a více blednou. Ale já se tak lehko nevzdám, bude litovat dne, kdy se rozhodl náš rodinný podnik koupit. ______________________________________ Upozornění: Příběh obsahuje sexuální scény a vulgární výrazy. ______________________________________ #1hatetolove 14.10.2023

Vendelín nastupuje do nové školy. Než se naděje, už se pomalu ale jistě dostává do nových problémů - problémů se šikanou. Ne proto, že by byl příliš slabý, ne proto, že by sám o sobě vyčníval. Prostě proto, že se zalíbí pár klukům, kteří se nejlépe baví na účet druhých. A protože si to od nich nechá líbit. Jak dlouho mu vydrží jeho svatá trpělivost? Získá si někoho na svou stranu, nebo si sám vydobije spravedlnost? Kdo bude opravdu stát po jeho boku a kdo se mu otočí zády, když to bude důležité? Dostane nakonec šanci na nový začátek? Nebo na šťastný konec? (BL)

Postavila jsem se na vlastní nohy. Zvládla jsem to. Jen škoda, že život má někdy tendence být teatrální a připomínat Vám minulost, o kterou už nestojíte. Můj původní život nikdy nestál za nic. Dětství, dospívání a život dospělého taky zrovna není tak ideální, jak si člověk v době puberty představuje. Ale dokázala jsem to, dokázala jsem utéct ze Seattlu, od alkoholičky a drogově závislé matky, od života, kde mi nic dobrého nečekalo, jen abych dopřála správné dětství svému synovi, na kterém mi záleželo nejvíce.