U nás v lese žil vlk, kvůli kterému se lidé báli chodit do lesa. Přítomnost toho predátora, který při dlouhých nocích táhle vyl na měsíc, je nutila pociťovat strach a respekt. Nikomu už nezáleželo na tom, že byl starý a nemocný - nemohl nám ublížit. Viděli pouze to nebezpečné zvíře, jehož zlaté oči na nás hleděly z lesa. Stejné je to s lidmi. Nevíme, jací jsou, dokud je nepoznáme. A neexistuje lepší způsob, jak je poznat, než skrze otázky.

„Děti, jen pojďte blíž, přečtu vám pohádku," pověděl šedivý stařec a hrozivě se usmál, čímž odkryl pohled na těch pár žlutých zubů, co mu zbylo. „Vím, že se těšíte," pronesl směrem k pěti dětem, které seděly v křesle u krbu. Ano, všechny děti seděly na jednom křesle. Jedno vlevo, druhé vpravo, zbylé tři na nich. Jestli jim to vadilo? Těžko říct. Byly už pár týdnů mrtvé. • • • • Sbírka mnou vymyšlených strašidelných povídek. Některé budou delší, jiné kratší. Pro přehlednost a lepší čtení budou nicméně rozděleny na části po cca 500 slovech. Jelikož jsou tyto příběhy mým výtvorem, jakékoliv kopírování není povoleno. Pokud se vám líbí, budu ráda za hlasy nebo komentáře, ale na svůj profil nebo kamkoliv jinam ty příběhy laskavě nekopírujte.