"Mám tak milion důvodů tě nemít rád." "Například?" "Máme byty naproti sobě a ty neustále chodíš bez trička." "Neřekl bych, že zrovna to ti vadí."

Lord Voldemort je poražen. Většina Bradavických studentů, stejně jako Hermiona, Ginny, Ron a Harry, se vrací zpátky do školy, aby si dodělali náležité vzdělání. K velkému údivu všech se ke studiu vrací i Draco Malfoy, společně s Blaisem Zabinim, Theodorem Nottem, Pansy Parkinsonovou a dalšími hady. Všichni si přejí, aby poslední rok na Bradavické škole čar a kouzel konečně proběhl poklidně, ale bude to opravdu tak? A co když dva odvěcí nepřátelé budou muset z nařízení ředitelky McGonagallové spolupracovat? Změní Hermionin projekt na zlepšení mezikolejních vztahů atmosféru v Bradavicích k lepšímu nebo naopak? Oddechová, ale velice dlouhá Dramione povídka/komedie, která je zaměřena především na Zmijozelskou komunitu. Jak je u mě zvykem, začátek je trošku nudnější, ale pokud těch pár kapitol přelouskáte a dáte povídce šanci, věřím, že se budete bavit :). Přeji příjemné čtení a doufám, že se Vám bude příběh líbit. Začátek: 14. listopadu 2017 Konec: 27. června 2018 Povídka ještě neprošla korekcí a přepisem, proto se zde občas objevují překlepy a malé nesrovnalosti, které ale pro děj nemají žádný význam. *** Věnováno Žanet a Šárce. *** Duševní vlastnictví postav (mimo mnou vytvořených) a prostředí světa Harryho Pottera patří úžasné J. K. Rowlingové. Povídka není psána za účelem zisku.

Tohle je moje první povídka, kterou jsem se rozhodla zveřejnit. Nevím, jak bude dlouhá, ani jestli ji dokončím, ale doufám, že ano. Hermiona se vrací z večeře s Ronem. Na koho narazí? A co bude dál? Čtěte a dozvíte se víc!

Nástup do školy v Bradavicích začal v lednu s pořádně velkým haló. Podzimní semestr byl klidný, využil se jako čas na vzpomínání a smutnění za těmi, kteří v květnu zemřeli ve Velké bitvě. Jarní semestr se ukazoval jako velmi odlišný. Všechno to začalo na nástupišti Devět a tři čtvrtě; kde se rozléhal rozrušený šepot, kvůli spatření Draca Malfoye... -Jinak moc děkuji xcharlie123 za krásný cover, můžu jenom doporučit. ;-)

Ten pult za ní? Přesně tam bych ji v ten moment přitiskl. Šílel bych z jejího dechu, z jejího měkkého těla. Ze stonů, co by se jí draly z pusy, když by opakovala moje jméno. Kompletně bych ji obalil do svých rukou, aby už nikdy nemohla odejít. A pak bych ji líbal, přivlastnil bych si její rty, až by nám oběma nezbyl žádný vzduch v plicích. Až do toho momentu, kdyby naprosto zkrotla a přiznala, že je moje. Jenom moje. *** Zhluboka jsem se nadechla a pak jsem udělala tu největší chybu, jakou jsem jen udělat mohla. Já se na něj podívala. Bylo to v jeho očích, něco, co se odráželo. Něco, co by mě položilo na kolena, kdyby mě nedržel tak pevně přibitou ke zdi. Nejspíš to bylo tím. Nebo jeho blízkostí. Nebo pevnou náručí, ve které mě držel jako bezbranné dítě. Možná tím dechem, co mi pořád brněl na krku, nebo vůní, co mě opanovala. Nebo zkrátka tím, že jsem tam s ním v ten moment prostě být toužila. Ačkoliv jsem si to odmítala přiznat. Jednoduše jsem zkrotla. Mohla jsem se snažit ignorovat to jakkoliv jsem chtěla, stejně to nešlo, necítit jeho oči na sobě. Byla to jako nějaká pošahaná síla, co mě k němu táhla, a já se nedokázala na něj nedívat. Nevracet mu ten pohled zpátky. A v tu chvíli pro mě přestal existovat svět. Zůstal tam už jen malinký prostor, slabá světla, já přitisknuta ke zdi, on, přitisknutý ke mně, mé bušící srdce a jeho hluboký dech. On byl jediný, koho jsem kdy milovala.