vikinka678
- Reads 3,983
- Votes 470
- Parts 23
,,Uhádl jsi to, jsem šlapka." Bože. Co jsem to řekla? Fajn Magi, zvedej se.
,,Wow." Vyjde z nej celkem ohromeně.
,,Ale ne taková jaká si myslíš." Snažím se to zachránit. ,,Myslím tím, osobní šlapka. Chápeš? Ne že dávám každému." Tak to jsem fakt nezachránila.
,,Jakože... By jsi byla moje čubka, jenom moje, dělal bych si s tebou co bych chtěl, ale musel bych tě i živit?" zkonstatuje.
,,Jo, tak nějak. A nechat mě u sebe bydlet." Kývnu.
,,Co všechno si necháš líbit?" Pokračuje dál v tom hrozném tématu.
,,Proč tě to zajímá?" Nechápavě ze sebe vydám.
Ptá se na to holky, která se s klukem nedržela ani za ruku....
------------
Každý v jejím okolí, kdo měl u sebe pětistovku, ji ihned utratil za cigarety, knížky nebo alkohol. Ona si to šetřila, ne aby si koupila nějakou věc, ale šetřila na chvíli, kdy nevěděla, kdy jí v hlavě přepne a bude chtít utéct. A že si to šetřila už od základky.
Ten, ke komu utíkala, jí viděl jako panenku. Jako hračku, kterou držel v ruce a otáčel si jí, prohlížel ze všech stran, hledal chyby, koukal na její křivky, oči, nedokonalý nos. A ona se nechala, protože se před lety hrozně zamilovala.
V duši si nosila tolik traumat, že na prstech by je nespočítala.