„Byla krásná. Nevypadala jako modelky na módních časopisech nebo holky vyvěšené na billboardech po městě. Byla krásná jejím vlastním způsobem. Neměla zlaté vlasy zářící ve tmě. Její oči nebyly v odstínech té nejtmavší modři. Její úsměv nebyl dokonalý..., ale dokázal vám vybít duši z těla. Pokaždé, když se zasmála, usmála nebo jen pousmála, čas kolem se zastavil a jediné, co jste mohli vnímat, byl její, upřímností nabitý, úsměv. Vždy se na vás dívala, jako byste pro ni znamenali neskutečně mnoho, i když vás nemohla vystát, i když by vám nejraději zakroutila krkem, nedávala to najevo. S koncentrací viditelnou v jejích očích poslouchala každé vaše slovo a zajímala se. Jednoduše se o vás zajímala... starala. Byla krásná. Nejkrásnější. Ale nebyl tady nikdo, kdo by jí ukázal, jak nádherná ve skutečnosti je... až do jednoho okamžiku..."

Za sklem kavárny seděla dívka. A přesto, že sklo je průhledné, pro ni nebylo průhledné dostatečně. Příběh o tom, že neviditelnost je někdy nechtěný způsob, jak vyniknout.

Básně, které jsem jen tak z nudy napsala.

Rebeka žije s otcem , který podlehl alkoholu. Pak ale do její třídy příjde nová studentka Monika. Monika je z úplně jiných poměrů. Má bohaté rodiče a dostane všechno co chce. Rebeka se s ní skamarádí. Myslí si že je úžasná. Jenže pak se kolem Rebeky začnou zranovat lidé a všechno vyvrcholí podivnou smrtí jejího otce. Všimne si toho vůbec Rebeka?

Došla jsem k tomu názoru, že většina lidí ostatním ubližuje např. z toho důvodu že jim je nebo bylo ubližováno. Ať už psychicky nebo fyzicky, na tom nesejde. Jde o to, že takový člověk má potřebu vidět trpět druhé. Jsou ale i lidé co trpí potichu aniž by ubližovali druhým. Taky jsou lidé, co ubližují jen tak pro zábavu či pro zvýšení vlasntího ega a pod. což už je opravdu ubohost. Bohužel odsoudíme člověka, za to co, dělá, aniž bychom věděli proč. Bolest a následky si vybrat nemůžeme. -A jak to všechno vím? Sama jsem se s něčím podobným setkala. Budu vám povídat příběh...

Nora Nilsen (15) žije společně se svými rodiči a celou sedmičlennou smečkou psů v Norsku. Její idylický život mushera, kdy nechodí do školy, protože má domácí výuku a celé dny tak může trávit čas se svými milovanými psy, překazí ošklivá nehoda blízkého člověka a ona se ze dne na den ocitá v Anglii i s celou svojí smečkou. Snaží se překonat strasti každodenního života studenta střední školy a nemyslet na to že se možná už do svého domova nikdy nevrátí. Stesk po domově však brzy pohasne pod náporem nejrůznějších nehod, které na ní číhají na každém rohu...