ten jeho pohled, ještě do teď mi z toho běhá mráz po zádech. Ty jeho oči, jako by na mě koukal i přes to že tu teď není. Je to zvláštní že jsem ze začátku nepotřebovala znát ani tvoje jméno, ale už tenkrát jsem věděla že to není naposled co nás osud svedl dohromady.

Laura, holka která si prošla šikanou. Přestoupila kvůli tomu na jinou školu. Potkala nové lidi, nové kamarády, nové světy. Mezi němi byl i Petr...

Šla jsem kolem temné uličky s brkem v ruce když jsem zaslechla zakuckání v té onen uličce ale když jsem tam vlezla a posvítila nikdy zde již nebyl...

Jaké to bude potom co zaťukám sousedi na dveře pro pomoc? Jaké to bude když nám dají nabídku? Co se stane když bude chybět jedná postel? Co se stane když přijde jeho ex? Jaká bude dovolena? Co bude až zjistím pravdu? (Celý příběh je vymyšlený a jedná se pouze o fanfikci)

„Nesnáším tě, Petře." „Já tebe víc," zamumlal a znovu mě umlčel polibkem.

Možná to byl osud, možná jen naše vlastní hloupost. Nikdo nemohl dopředu vědět jak tohle dopadne. Můžeme si teď vyčítat věci co jsme udělali špatně, ale myslím že by to bylo k ničemu. Asi to takhle mělo dopadnout. - - - Příběh je pouze smyšlený. Mohou se zde vyskytovat pravopisné chyby.

[Pokračování příběhu ,,Jako Nikdo"] •lze číst i bez prvního dílu, ale doporučuji si ho nejdříve přečíst, pro lepší chápání děje• Vrátit se zpátky odkud pocházíte, není vždy tak úplně lehké. A už vůbec ne, když se vracíte k lidem, před kterými jste před tím utíkali. Júlie Adreasová se po dlouhých čtyřech letech opět vrací do Brna, kde to vše začalo. Doufá, že již nikdy nepotká Petra Adámka, který ji v předešlém životě hrál velkou roli. Ale osud je mrcha a dělá věci který, občas nechceme. ~~~ Nekoukej na mě takhle, Petře..." zašeptám do ticha, které nás obklopuje. Petr, ale ani na setinku nepřestane upírat své oceánské oči do těch mých a já nevím jestli ho za to proklínat nebo milovat. Ale myslím si, že tohle moje srdce rozhodlo už před lety. Petr překročí vzdálenost, která mezi námi ještě zbývala tak, že se naše těla na sebe tisknou. ,,Jak se na tebe dívám, koťátko?" ,,Tak jako, kdybys ses mě každou chvíli chystal požádat o ruku" Zasměje se až se mu ve tvářích udělají nepatrné ďolíčky - musím říct, že v měsíčním světle vypadá úplně jako Toník, asi opravdu jablka napadají daleko od stromů. ~~~ !!! Ahoj všem! Shledáváme se zde po dlouhé době a já Vás chci upozornit znovu na několik věcí. Tento příběh je celý smyšlený a není reálný (i když bych si to fakt přála). Chování Petra a všech ostatních postav neodpoví tomu jak se chovají v reálném životě, jen se mi to sem hodilo! Tímto nechci nikoho pošpinit ani zesměšnit! Myslím si, že tento příběh je i pro lidi, kteří zrovna úplně neznají Petra a další z kluku co se zde objevují. Sama tento příběh nevnímám, že toho má tolik společného se Steinem, jen když píši tak se mi to lépe představuje, když již tyto osoby znám. Píšu tento příběh jen s t

Alžbeta a Petr Adámkovi jsou sourozenci. Otec je v dětství týral, což se promítlo i na chování Petra, který se ke své sestře chová stejně, jako jejich otec. Oba bydlí na intru a chodí na stejnou střední školu. Alžbětě je 17 let, Petrovi 19. Pomalu k sobě nachází správnou cestu a Alžběta se zamiluje do Petrova kamaráda. Tenhle příběh je plný neočekávaných zvratů. Dále se v příběhu objevuje: sebepoškozování, sex, drogy, alkohol, závislosti, násilné chování, sexuální násilí apod.

čti a uvidíš 🤪

Tatulka zaroven Mužiček