,,Kat?" ozval se dost povědomý hlas. Zpod řas jsem se podívala na kluka, kvůli kterému jsem páchla jako pivovar a ihned se zahleděla do zářivě oříškových očí. V té chvíli jsem se cítila zase jako ta třináctiletá holka, která s tímhle klukem běhala po lesích a hrála si s ním na piráty. Úplně jsem cítila, jakoby to bylo včera, kdy jsme oba seděli vysoko na větvi stromu, povídali si o mém stěhování, když se ke mně sklonil a krátce mě políbil. Můj první polibek. Zase jsem ten dotek cítila na rtech. Zase mi bylo třináct a já byla po uši zamilovaná do Nickolase Jonese.

Úspěšná. S cynickým smyslem pro humor. Čerstvě po rozchodu. Maria Cartter ví, jak prodat luxusní vilu, ale vlastní city by nejradši zabalila do bublinkové fólie a hodila z útesu. Proto odjíždí do Marbelly - vypnout hlavu, zapomenout na L.A. a ideálně nikoho nepotkat. Ale pak se objeví on. Aron. Mladý, potetovaný, sexy jako hřích a arogantní až na půdu. Umělec, co jí leze na nervy... a trochu pod kůži. Tohle nemá být láska. Tohle nemá být nic. Jenže Marbella má vlastní plány. A Maria se brzy dozví, že utéct před city je těžší než utéct před realitním klientem v žabkách.

Po smrti rodičů se stěhuju k babičce a doufám v nový začátek. Ve škole poznám hokejistu který mě neustále štve a se kterým vedeme nekonečné války. Jenže čím víc se pošťuchujeme, tím víc ho mám v hlavě. A to mě děsí. Protože poslední věc, kterou teď potřebuju, je někdo, kdo dokáže zbořit moje pečlivě postavené zdi. Ukázka: Dnešní shromáždění bylo jako každé jiné - přehlídka unavených obličejů a slabého nadšení, které by neprobudili ani tříštivé gongy. Seděla jsem na jednom z tvrdých dřevěných sedadel ve školní aule, pečlivě vyžehlená uniforma na sobě a na tváři výraz, který říkal: Nebavte se se mnou.