Toriii3
Příběh, který vám teď zde vylíčím, je sotva uvěřitelný, a přesto tak pravdivý
a realistický, jak jen vzpomínka na monstrum může být.
Člověk to byl milý a laskavý, i když se trochu stranil lidem. Umělec a především malíř, jak má být. Mladé tváře zašpiněné od barvy, čapka na hlavě a kulaté velké brýle se stříbrnými obroučkami se staly Azovou neodmyslitelnou součástí. Mohli jste ho vídat buď v nejtemnějším koutě hospody, se skicákem v ruce, nebo na stráni nad městečkem, kde maloval své olejomalby.
Pořád vás to baví? Asi si říkáte, co je na takové osobě zvláštní?
To ty černé kožené rukavice.