,,Nádech. Výdech. Pomaloučký nádech. A výdech," říká si pro sebe. Ruce se mu potí, nervozitou klepou nohy a on se snaží sklidnit aspoň dech. Dnes je ten den, co může změnit jeho život. * Krátká povídka o tom, že hudba nemusí být jen to, co slyšíme.

Když zracenému předmětu tak hrábne, že si musí povídat sám se sebou. Aneb krátká, ale úsměvná povídka.

Příběh, který vám teď zde vylíčím, je sotva uvěřitelný, a přesto tak pravdivý a realistický, jak jen vzpomínka na monstrum může být. Člověk to byl milý a laskavý, i když se trochu stranil lidem. Umělec a především malíř, jak má být. Mladé tváře zašpiněné od barvy, čapka na hlavě a kulaté velké brýle se stříbrnými obroučkami se staly Azovou neodmyslitelnou součástí. Mohli jste ho vídat buď v nejtemnějším koutě hospody, se skicákem v ruce, nebo na stráni nad městečkem, kde maloval své olejomalby. Pořád vás to baví? Asi si říkáte, co je na takové osobě zvláštní? To ty černé kožené rukavice.

Oblíbenou hudbu si pustím. Hned verše mě napadají. Jsou tak dobré, že napsat je musím. Takové se přece nezapomínají. * Sbírka výplodů fantazie v podobě poezie od mé maličkosti. Co to vlastně ,,passoly" jsou? To se dozvíte hned na začátku sbírky.

Felix, chudý Plzeňan, leč nadaný umělec, se přihlásil do umělecké soutěže a doufá, že od tohohle rána bude všechno jinak. Aneb krátká povídka do jedné nejmenované soutěže, ve které mi to nakonec nevyšlo, tak jsem ji aspoň dala sem.

Jeremyho Smitha, čerstvě vystudovaného doktora práv, potká ve vlaku nepříjemné překvapení.