Dětství byl jen bordel, kterej jsem maskoval trávou a snahou nenechat ségru úplně padnout ke dnu. Zatímco ostatní žili ty svý vzorný životy, já trávil noci s lidma, o kterých se jim ani nezdálo, a v lavicích pak jen dospával. Měl jsem jasno v tom, kdo je nepřítel - ti, co mě chtěli poučovat o životě. Jenže když na mě všichni srali a já už nemohl dál, podala mi ruku osoba, kterou bych měl pohrdat.