Bydlet s někým koho nesnášíte v jednom domě je těžší než se zdá, později ale nenávist začne přerůstat v něco víc. V něco krásnějšího a nečekaného. Vivi a Petr. Dva lidé kteří se znají dýl než si myslí a ví toho o sobě víc než si myslí.

Není to poprvé co mě rodiče donutili jet na letní tábor. Letos se ovšem překonali. Nejen že mě každy rok posílají na měsíc pryč, ale letos se rozhodli mě poslat pryč přes půlku naší země, až do Brna. Samozřejmě, že se netěším, protože vím že to bude stejné jak na každém jiném táboře. Aspoň jsem si to myslela dokud jsem nespatřila jeho. Kluk se kterým jsem si psala celé dny a noci. Kluk který čekal každý jeden večer na hovoru než neusnu. Kluk co zlomil mé srdce na milion kousku a já ho stále nepustila z hlavy. "Petr Adámek"..

Srdečně se omlouváme Julči.

Co se asi tak může stát, když se k vám do bytu nastěhuje nový spolubydlící a k tomu ještě známy rapper? I takové náhody se stávají. _ „Petře, včera jsem ti řekla, že to pitomé prkýnko od hajzlu patří dolů!" hustila jsem to do něj. Potom se na mě rozespale otočil, z jeho očí už lítaly plameny. „To mě jako budíš kvůli tomu?!" odpověděl mi jedovatým tónem, který jasně říkal, že mě teď vůbec nechce poslouchat. „Jo, přesně tak! Říkala jsem to třikrát!" pořád jsem do něj valila bomby, až jsem čekala kdy vyskočí a jednu mi vlepí. „A co mám teď asi, kurva, dělat? Chceš abych vrátil čas? Nebo abych se zvedl a šel tam?" „Ne, jen jsem chtěla vidět tvůj nasraný výraz a vzbudit tě, když už si v noci musel dělat tak šílený bordel!" to byla poslední věta, kterou jsem na něj zařvala, potom už jsem zklidnila svůj tón a spíše se mu vysmívala. „Ty seš hrozná kráva," zamumlal si spíš pro sebe, pomalu se zvedl a lehl si zpátky do postele. Rozhodl se, že mě nejspíš bude ignorovat, takže jsem naštvaně odešla z jeho pokoje a samozřejmě hlasitě práskla dveřmi. ___ Příběh je vymyšlený, nic z toho se nikdy nestalo.(bohužel:Dd) Podle mě je Petr úžasnej a hrozně sweet člověk, proto určitě jeho chování v tomto příběhu neberte vážně. Všechna práva náleží mně.

„Myslíš si, že jsem slepej?" zavrčel Petr a přitáhl své tělo ještě blíž. A v tu chvíli jsem v jeho očích spatřila přesně to, co jsem viděla na tom parketu. Chtíč. „Nevím. Myslela jsem si, že se koukáš jinam." Když jsem viděla jeho nechápavý výraz, pokračovala jsem „Ta blondýnka vypadala dost zaujatě." Na jeho tváři se zase objevil ten úšklebek. Jednu ruku odtrhl od zdi a položil mi ji na tvář. Držel si mě blízko u něj. „Že by tady někdo žárlil...?" „S tím, jak se teď chováš, tady nejvíc žárlíš jen ty." Zírala jsem na něj. Jeho dlaň sklouzla níž a jeho palec se objevil na mém dolním rtu, který jemně stiskl. „Nelíbilo se mi, jak na tebe sahal," zavrčel. Usmála jsem se. „To nebyl účel." „A jaký byl?" Jeho ruka se opět posunula. Tentokrát na zadní část mého krku, pod mé vlasy. Přitáhl můj obličej blíž ke svému. „Hádej," vydechla jsem. -------------------------------- Žila ve městě, kde ji znala jen jedna kamarádka. Celé dny trávila jen v práci a nenechala se nijak ovlivňovat jinými lidmi. Nikdy si nenechala pomoct od nikoho jiného. A už vůbec se nenechala chytit city pro někoho jiného. To by tak asi i vše zůstalo, kdyby jednoho dne nepotkala potetovanou celebritu s otravným usklebkem.

Bell je jen obyčejná dívka která chce Petra poznat co nejvíc.Povede se jí to nebo se spálí?To vše zjistíš v tomhle příběhu.

Mária - láska může být tím největším rizikem i největší záchranou. Vesnická ulička a světla velkého pódia. Ona a on. Dva světy, které nespojuje nic - jen srdce, které bije příliš rychle. Je to příběh o ztrátách, naději a síle citů, které dokáží měnit životy. Příběh je smyšlený, postavy se ve skutečnosti nemusí chovat tak, jak je popsáno.

„Ty..." vydechla jsem, hlas se mi okamžitě zlomil. „Ne, ne, ne..." Svět se zastavil a jeho oči se zabodly do mých. Ten pohled. „Chyběl jsem ti, princezno?" • Pokračování příběhů Zlý anděl!

„Každý má svého anděla. Jen někteří mají toho zlého." „Nech mě být," zašeptala jsem zoufale. V očích mě pálily slzy. On se ale jen pousmál. „Na to je ještě brzy." „Nevidíme se naposledy, princezno." Odstoupil, a dřív než jsem stačila pochopit, co se děje, zmizel.

„Nesnáším tě, Petře." „Já tebe víc," zamumlal a znovu mě umlčel polibkem.