„Myslíš si, že jsem slepej?" zavrčel Petr a přitáhl své tělo ještě blíž. A v tu chvíli jsem v jeho očích spatřila přesně to, co jsem viděla na tom parketu. Chtíč. „Nevím. Myslela jsem si, že se koukáš jinam." Když jsem viděla jeho nechápavý výraz, pokračovala jsem „Ta blondýnka vypadala dost zaujatě." Na jeho tváři se zase objevil ten úšklebek. Jednu ruku odtrhl od zdi a položil mi ji na tvář. Držel si mě blízko u něj. „Že by tady někdo žárlil...?" „S tím, jak se teď chováš, tady nejvíc žárlíš jen ty." Zírala jsem na něj. Jeho dlaň sklouzla níž a jeho palec se objevil na mém dolním rtu, který jemně stiskl. „Nelíbilo se mi, jak na tebe sahal," zavrčel. Usmála jsem se. „To nebyl účel." „A jaký byl?" Jeho ruka se opět posunula. Tentokrát na zadní část mého krku, pod mé vlasy. Přitáhl můj obličej blíž ke svému. „Hádej," vydechla jsem. -------------------------------- Žila ve městě, kde ji znala jen jedna kamarádka. Celé dny trávila jen v práci a nenechala se nijak ovlivňovat jinými lidmi. Nikdy si nenechala pomoct od nikoho jiného. A už vůbec se nenechala chytit city pro někoho jiného. To by tak asi i vše zůstalo, kdyby jednoho dne nepotkala potetovanou celebritu s otravným usklebkem.

Někdy dokáže člověk kterého neznáte, pomoct víc než ti nejbližší. Mája, holka která odjela kvůli rodině, ale vlastně utekla před něčím, co jí svírá i ze vnitř. Pomůže jí Petr, nebo jí nechá utopit se ve vlastních myšlenkách?

Někdy stačí jeden pohled, jedna noc... a všechno se změní. Mezi city, která neměla vzniknout, a slovy, která zůstávají nevyslovená, hledám sama sebe....