Pokračování příběhu: caliho nevl. dcera a moje nevl. neteř?

„Každý má svého anděla. Jen někteří mají toho zlého." „Nech mě být," zašeptala jsem zoufale. V očích mě pálily slzy. On se ale jen pousmál. „Na to je ještě brzy." „Nevidíme se naposledy, princezno." Odstoupil, a dřív než jsem stačila pochopit, co se děje, zmizel.

„Ty..." vydechla jsem, hlas se mi okamžitě zlomil. „Ne, ne, ne..." Svět se zastavil a jeho oči se zabodly do mých. Ten pohled. „Chyběl jsem ti, princezno?" • Pokračování příběhů Zlý anděl!

„Nesnáším tě, Petře." „Já tebe víc," zamumlal a znovu mě umlčel polibkem.

Mária - láska může být tím největším rizikem i největší záchranou. Vesnická ulička a světla velkého pódia. Ona a on. Dva světy, které nespojuje nic - jen srdce, které bije příliš rychle. Je to příběh o ztrátách, naději a síle citů, které dokáží měnit životy. Příběh je smyšlený, postavy se ve skutečnosti nemusí chovat tak, jak je popsáno.

Až mě někde zajede šalina, chci aby všichni věděli kdo byla dvacet sedmička, koho byl symbol slunečnic a kdo věřil na Pegase. Pohlídej za mě kluky, babičku, mamku a fanoušky. Dej za mne pozdrav pegasům. .go read.🤪 •jedná se pouze o SMYŠLENÝ příběh • příběh berte s nadsázkou, NIC v příběhu nemusí být v realitě skutečností. •povahy osob v příběhu nemusí mít ŽÁDNOU spojitost s jmény v realitě. • děkuju za všechny ohlasy.

"Princezno najdi pasy, do jiných světů asi" šeptl mi u rtů...

Potkával jsem tě pokaždé co jsem tam šel. Pokaždé si brečela a já potřeboval vědět proč. Ale když jsem se to dozvěděl bylo už pozdě............ • Utírám slzy s myšlenkou na lepší zítřek Všechna ta špína nesmaže tolik vzpomínek Ale i přesto všechno nic se neděje Vždyť poslední co umírá je naděje Mohlas mě nenávidět, mohlas mě i milovat Spíš radši nenávidět, lásky můžeš litovat Ale i přesto všechno nic se neděje Vždyť poslední co umírá je naděje • Začátek: 23.7. 2020 Konec: 1.12.2020 Jedná se pouze o fikci

Tyhle kluky jsem potkávala pokaždý co mě pustil na chvíli z bytu. Později jsem se na ně dívala z balkonu. Vždycky sedávali na těch stejných lavičkách. Vypadali tak šťastně. Bezstarostně. . "taky utíkáš ?" pousmál se, když si všiml pytlíčku, ve kterém se předtím, než ji moje ústa nasucho polkla nacházela tabletka. Jen jsem přikývla.

Bez prvního dílu nepochopíte! Všechno to byl jenom sen a já se nedokážu vzpamatovat. Potkám tě ? Bude to náš příběh, nebo jenom příběh dvou lidí kteří se nenávidí.