Tento příběh je smyšlený. ,,....no tak vstávej." Říká Nikol. Vážně musím? Řeknu si v duchu. Ano musíš. A také si sama odpovím. Přinutím se a vstanu. Kolik je hodin? Jediné co mě teď zajímá je kolik je hodin. Podívám se na mobil a zjistím že je 5:16. ,, No tak honem. Víš kolik je hodin? Víš vůbec co je za den?" Nikol...
,,..aaaa neotravuj.'' odsekla jsem MenTa a hodila po něm polštář. ,, Člověk se tady nemůže ani pořádně vyspat.'' zamumla jsem si spíš pro sebe. ,, Jak chceš, ale Jiřina se rozhodl udělat snídani a já se dost bojím, že to tu podpálí. Prosím vstaň a uvař něco ty! Jeho jídlo je poživatelné asi tak, jako můj chleba ve hře...
