Alexovi je dvacet, pracuje na LDN a umí být neviditelný. Dělá svou práci přesně, tiše a neptá se. Po letech v dětských domovech už nevěří, že ticho může být něčím jiným než prázdnem. Jediné, co mu zůstalo, je jeho kočka, piano... a zvyk zachovávat odstup. Benny je jeho pravý opak. Studuje záchranáře, směny tráví na urgentu, hlasitý smích používá jako masku a svět mu říká, že je v pořádku, i když uvnitř pořád bolí. Od třinácti bojuje s poruchou příjmu potravy, v osmnácti dostal diagnózu, kterou nechce vyslovovat nahlas. Jediné, čemu rozumí, je chaos. Když se potkají ve výtahu, nevede to k ničemu... jen k pocitu, který v sobě oba nosí víc, než je bezpečné. Jejich světy se začnou proplétat nenápadně, v drobných větách, ve zprávách po směnách, v tichu, které přestává být strašidlem. Láska mezi nimi neroste rychle, ale roste jistě. Křehká. Opravdová.Ne proto, že je jednoduchá, ale protože je jediná, která má šanci. „Bíločervená duha" je příběh o dvou klucích, kteří si nikdy nemysleli, že budou někomu patřit a už vůbec ne jeden druhému. O dotecích, které bolí, když chybí. O polibcích, které vrací dech. O zázraku toho, že někdo zůstane. A o tom, že některé duhy nejsou vidět na nebi ale pod kůží.