"Podle toho co jsme slyšeli máte mezi sebou dost velké spojení" koukla reportérka na Felixe a pousmála se. "Každý z nás jsou v té skupině nějak spojený. Známe se už pěkně dlouho " odpověděl jsem za Felixe. Reportérka se začala pak ptát na dost osobní otázky a začalo mě to trochu štvát. Chtěl jsem se ozvat, ale Felix byl rychlejší. "Promiňte,ale my dva jsme jen velmi dobrý přátelé. Ostatní v naší skupině jsou naši přátelé . Hyunjin a já jsme jen přátelé, který se znají už hodně dlouho " bylo vidět, že je Felix mírně naštvaný. Nic jsem na to neřekl ani jsem ho nezastavil,ale ranilo mě to.

„Nikdy," vykřikla jsem. Otočila jsem se zády se slzami v očích. „Jak to, že si ho nevezmeš?" vykřikl můj otec. Hrozivým krokem se blížil ke mně. Dostala jsem strach. Můj otec se zdál na první pohled jako hrabě se slušnou rodinou, ale pravda byla úplně jiná. Odstoupila jsem od něho krok. Zády jsem narazila do zdi. Byl u mě. Naklonil se ke mně a zašeptal mi do ucha: „Ty si ho vezmeš nebo skončíš ještě hůř než nějaká děvka a nejenom ty, ale i tvoje sladká sestřička." Usmál se a odešel.