"Nejsem ničím zajímavý." „To si nemyslím, určitě jsi zajímavý, jen jsi na to ještě nepřišel."

Popis knihy Tamara Bakerová vždycky byla ta tichá dcera. Zatímco její sestra Elena byla chaos, smích a nekonečný problémy s klukama, Tamara milovala ticho. Knihy. Déšť za oknem. Směny v malé londýnské kavárně a svět, kde po ní nikdo nic nechce. V sedmnácti jí to tak vyhovuje. Nepotřebuje drama. Nepotřebuje vztahy. A rozhodně nepotřebuje arogantního kluka z Ruska, který se objeví v jejich škole uprostřed roku a tváří se, že celý svět nestojí za jeho pozornost. Nikolai Makarenko je chladný, uzavřený a absolutně nedostupný. Nemluví. Neusmívá se. A Tamaru nesnáší téměř od prvního momentu. Jenže problém je, že ona nesnáší jeho úplně stejně. Dva lidi, kteří si až moc podobní. Dva lidi, kteří nikoho nepouští blíž. A půl roku, který změní úplně všechno. Protože některé lásky nezačínají pohledem přes místnost. Některé začínají nenávistí.

Můžeš utíkat, když si myslíš, že utečeš. Můžeš se schovávat, když si myslíš, že se schováš. Obojí ti bude ale k ničemu. Už jdu. Jdu si pro tebe...... Byl jednou jeden temný král, nevěstu svou vydat se dal. Byl jednou jeden temný král, nestvůry své ovládal. Byl jednou jeden temný král, na tebe čeká v temnotě dál.

Nudná tuctová, ničím nezajímavá dívka, tak by samu sebe popsala. Jediné, co na ní bylo zvláštní, byly oči. Neměla je ani po otci ani matce, člověk by řekl, že nosí kontaktní čočky, aby byla zajímavější, někdo zase, že se chce jen předvádět. Jenže ona ty oči takové měla od malička. Nemá moc kamarádů, takže většinu času je doma. Sama. Navíc v den jejích narozenin, se stane něco divného, co se nedá nijak realisticky vysvětlil, něco, co není možné, vysnila si to její mysl, protože je osamělá nebo je to pravda? Zjistí spousty věcí, o kterých dříve neměla vůbec ponětí. Také ji čeká velká volba, volba, která ji změní do konce života. Volba, která může zničit spousty věcí. ____ Děkuju @TerkaTobolova za vše, hlavně za tu obálku, bez tebe bych byla ztracená :D :)

Ethan Becker vyrostl ve světě, kde bylo všechno hlasité. New York. Sklo. Mrakodrapy. Titulky v novinách. Příjmení, které otevírá dveře dřív, než zaklepeš. Syn hokejové legendy Ryana Beckera nikdy nemusel bojovat o pozornost. Peníze, moc, známosti - to všechno měl dřív, než pochopil jejich hodnotu. A tak si kolem sebe postavil zeď z arogance, cynismu a lhostejnosti. Holky? Nezájem. City? Slabost. Blízkost? Zbytečná komplikace. A pak jedné noci, s hlavou plnou alkoholu a vzteku, pošle zprávu na špatné číslo. Tvrdou. Posměšnou. Zraňující. Jenže místo hádky přijde odpověď, kterou nečekal. Tiara Francoa. Dívka z malého francouzského města, která píše jemně, jako by každé slovo vážila v dlaních. Dívka, která nemá tušení, kdo je Becker. A je jí to jedno. Dívka, která odpoví laskavostí tam, kde čekala útok. Zprávy mezi New Yorkem a Francií se pomalu mění v něco víc než jen omyl. V ticho, které uklidňuje. V řádky, které léčí. V spojení, které překoná oceán. Ethan poprvé poznává, že síla nemusí být hlasitá. Že něha není slabost. A že někdy stačí jedno špatné číslo, aby se správně změnil celý život. Protože některé příběhy nezačnou velkým gestem. Začnou omluvou.

Vteřiny před startem jsou ty nejdůležitější a nejhezčí na světě. Je to chvíle, kdy váš mozek vypne a vy na nic nemyslíte. Taková ta harmonie, co vás naplní. Všechno trápení duše se ztratí a vy můžete jen sledovat šátek nad hlavou dívky, která startuje závod. Cítíte všude kolem sebe předení motoru a v rukách svíráte volant. A pak přijde ta zásadní chvíle, kdy dívka šátek spustí dolů a vy na nic nečekáte a sešlápnete plyn až na zem. To je ten pocit každého závodníka. Ta neuvěřitelná euforie, kterou cítíte těch pár sekund před závodem, a tento pocit znají i oni dva moc dobře. Náhoda, či osud? To posuďte sami... 3k 26.4.2020❤️ 4k 9.5.2020 🧡 5k 15.5.2020💛 6k 23.5.2020💚 7k 1.6.2020 💙 10k 30.6.2020 20k 1.11.2020 30k 26.2.2021 40k 16.5.2021 72k 3.8.2023 80,7k 21.4.2024

Projít přípravnou školou pro Obřad výběru bude hračka, říkala jsem si. Dostanu se k Obřadu výběru, nechám si vyvolat démona v podobě zvířete, který bude odrážet podstatu mé duše a následně se stanu členem jedné z jednotek našeho království... Joo, jak šeredně já se mýlila... Nejdřív se objevila ta červenovlasá bestie, která se škodolibou radostí využila jakoukoliv příležitost k tomu, aby mi mohla nějak znepříjemnit život, moc tomu nepřidal ani ten bělovlasej kluk, na kterého jsem vždycky narazila v tu nejméně vhodnou chvíli, a už vůbec mi nepomohl fakt, že čím víc se začal přibližovat Obřad výběru, tím víc všichni učitelé začali vyšilovat a kvůli každému sebemenšímu prohřešku se nezdráhali rozdávat tresty jako pominutí... A aby toho nebylo málo, tak k Obřadu výběru samozřejmě nepustí každého... Dostanou se tam pouze ti, kteří zvládnou předcházející zkoušky a to ne jen úspěšně, ale jako ti nejlepší. Joo, jak tohle všechno skončí?

Černá ovce rodiny. Bílá vrána mezi černými. Tak jsem se vždycky cítila, byť to byla z velké části moje chyba. Ale nebyla jsem ochotná, si to přiznat. ✴️✴️✴️ Layla, mladší sestra královny Arcalimy, se vždycky cítila jako druhá možnost, jako ta nedůležitá. A byť se stala Vládkyní, její sestra byla královna. Kdo měl víc? Byla smířená s tím, že bude do konce života Vládkyní, vezme si někoho koho nemiluje a po její smrti jí nahradí její mládě. Nikdo o ní nikdy nebude mluvit, nikdy nebude známá a všichni na ní budou vzpomínat jako na rozmazlené vlče, nebo možná dokonce vůbec. To se však změní, když se jednoho dne připlete tam, kam nemá. A zničehonic se nachází uprostřed války mezi dvěma rasami, kterou jenom ona může zarazit. Dokáže to však? Dokáže zapomenout na svou pýchu a sobectví a obětovat se pro dobro Eldiary? Prolog: 30.září 2020 Epilog: 22.duben 2021(epilog byl napsán mnohem dříve, ale vydán byl v toto datum. Kapitoly jsem měla předepsané o mnoho dopředu) 2# - vlci

„Temná země je plná tmavých, děsivých lesů a záhadných míst. Vše ale není tak, jak to vypadá. Řeky, zvířata, rostliny... Je to tu jiné než v Galifreji, ale je to tady krásné!" *** „Já vám řeknu, co si myslím. Myslím si, že jste namyšlený, arogantní fracek, co nemá ani trochu smyslu pro humor a pořád má ten samý naštvaný výraz!" Odpověděla mu na oplátku. Jak ty na mě, tak já na tebe! Tryst se na ni překvapeně otočil. Alespoň se jeho naštvaný výraz změnil na překvapený... „A víš, co si myslím já? Že jsi ubohá, chudá bylinkářka, která jenom využívá toho, že tady nejsou stráže, jinak bys už dávno seděla v šatlavě a mohla se jen modlit, abych tě nedal pověsit!!!" Zařval na ni. „Myslete si, co chcete. Tohle je čistě váš názor..." Udržovala stále klidný tón. „Tohle není názor, tohle je fakt! Jsi jen obyčejná, ubohá holka! Nic víc!" „Takhle mě vidíte vy, moje matka-" „Tvoje matka je stejně ubohá jako ty! Ani ty, ani tvoje matka nemáte na tomhle světě žádný význam! A bůhví, jestli ta tvoje matka ještě žije! Třeba už dávno leží někde v nějaké kopce na Flogu a ty se za ní trmácíš úplně, ale ÚPLNĚ zbytečně!!!"

Jeho trón nie je zo zlata, ale z chrbtíc tých, čo mu odporovali. A jeho koruna nie je z drahokamov, ale z ticha mŕtvych. Nik nepozná jeho srdce, lebo ho už dávno pochoval pod vrstvami moci, strachu a ľadu. Nie je miesto pre nežnosť v ríši, ktorú postavil. No ako to už v starých príbehoch býva... aj ten najmocnejší démon má svoje praskliny. Jedného dňa, keď oheň dymil a svet sa zdál byť taký, ako vždy - bez tváre a bez duše - objavila sa ona. Dievča z iného sveta. Tiché, ako keby jej duša bola zo skla. Jej prítomnosť neohlásil hrom, ani ju nepriniesol osud v sprievode anjelov. Nie, prišla ako náhodná vlna, čo narazí na breh a odplaví piesok z miest, kde si ho roky nik nevšímal. Jeho asistentka. Jeho protiklad. Jeho nehoda. Ale možno aj jeho osud. V očiach mala nebo, ktoré nikdy nevidel. V hlase mala otázky, ktoré ho dráždili. A v srdci niečo, čo nevedel pomenovať, ale čo mu pripomínalo dávno zabudnutú bolesť. A on - vládca tieňov - cítil, ako sa v ňom niečo hýbe. Niečo, čo mal byť dávno mŕtve. A hoci sa bránil, v srdci kráľa bez citu sa začalo prebúdzať niečo, čo si nikdy nedovolil vlastniť - túžba. Tento príbeh nie je o princovi a princeznej. Toto nie je pieseň o spáse. Lebo čím bližšie Shannon kráča k jeho srdcu, tým viac sa jej nohy brodia v kalnej krvi jeho minulosti. A čím viac sa mu približuje, tým viac z nej odchádza nevinnosť. To dievča, ktoré hľadalo svetlo, začína vidieť svet taký, aký naozaj je - bez nádeje, bez istôt, bez záchrany.