Probudila jsem se v zapáchajícím sklepě,ruce jsem měla svázané a visela jsem hlavou dolů. Ústa jsem měla zavázaná,takže křičení by mi nepomohlo a upozorňovat na sebe jsem taky nepotřebovala. Po chvíli jsem slyšela kroky,které se pořád přibližovaly. Rychle jsem zavřela oči,aby to vypadalo,jako že ještě spím,ale to byla chyba. Jmenuju se Leila Smith. Je mi 15 let a žiju obyčejný život v malém městečku York. Teda,žila jsem..Toto léto mě rodiče přihlásili na 3 týdenní tábor. Tento tábor má být můj poslední,ale proč? To nikdo neví.

Je to zase chvíli, co jsem nic nepsal. No za poslední měsíc se toho událo víc, než dost. Takže nápadů je spousty, ale sil už nikoliv :D Nicméně tady je krátký příběh, který mne denně provází a já se ho nějak nemůžu zbavit. Láska no.. Co si budem povídat :) Enjoy ;)

Opravdu jsem si myslela že se dokážu soustředit. Ale ON chce pořád víc a víc! Šeptá mi do ucha lichotky a kouká mi pod sukni. Jak bych se jen mohla soustředit?!

[Inspirováno skutečností] Tenhle příběh zná nejspíš každý z vás. Mladej kluk, co si užívá denních problému a lásky k jedné slečně, ke které jen špatně hledá cestu. Možná to na vás zapůsobí empaticky a nebo taky ne, nicméně vám přeju příjemné čtení a hodně štěstí se soužitím s hl. hrdinou :)

Bertanea stojí v čele kliniky, kde zkouší na lidech pokusy. Za to jim pak platí. Po odchodu do důchodu začne vydírat svoji nástupkyni Toreu. Zavře 121 holek a rozdělí je do 11 skupin po 11. Příběh vypráví o osudu dívek jedné ze skupin.

Tahle povídka nese trošku více smutku a vzpomínek. Napadla mne v autobuse, když jsem tak zavřel oči a poslouchal song od Nickelbacků. Nějak jsem tak přemýšlel, jak by to asi vypadlo za pár let a napadla mne dokonalá vize, sic ne hezká ale překrásná svým způsobem. Viděl jsem polorozpadlé místa, kam chodívám. Metro plné chudáků a feťáku, zkrátka ukázka toho, že lidé s nějakým postavením už jsou někde jinde a tyhle staré způsoby využívá jen ta nejnižší třída společnosti. Snad se vám tahle povídka zalíbí :)