"Máš jméno po státu?" "Nemůžu přece za to, kde mě naši dělali." "Tomu říkám super vzpomínka." Příběh vypráví o osmnáctileté Californii, která nemá žádné přátelé. Všichni se posmívají jejímu jménu - jmenuje se California a žije v Californii. Lol, kolik srandy. Na jedné plážové párty - na které si jí nikdo nevšímá - se k ní posadí cizí kluk. O Cal zatím jen slyšel, ale moc jí chtěl poznat, jenže California má velmi negativní pohled na svět... Neomrzí Lancelota cynická, skeptická a depresemi protkaná holka? Short story. VŠECHNA PRÁVA NA PŘÍBĚH I COVER VYHRAZENA!!! Kopírování příběhu, coveru, hlavního tématu či motivu trestám! Story&cover by StefSkurkova. © Stéf Skurková 2016 #10 in Teen Fikce - 23/3/2016 100 000 views - 10/7/2016 250 000 views - 3/1/2016 350 000 views - 20/8/2017

,,Shit? Ty jsi mu na nabídku, jestli s ním nechceš jít do kina, odpověděla SHIT?" ,,Jo, to je něco jako OKAY, ne?" ---------------- Řeč se zdokonaluje po celá staletí. Pomalu. Pro ty co to nevědí, to je takové to tempo, které skoro každý stíhá. Jenže pak přišel svět zázraků jménem SOCIÁLNÍ SÍTĚ. A řeč teenagerů, které tyto sítě obývají asi nejčastěji, se začala plnit novou slovní zásobou. Problém přichází až teď, kdy se ty slova tak nějak ustálují. Používají je skoro všichni. Ať ironicky (moje milovaná skupina), ti kteří je nepoužívají vůbec (moje ještě víc milovanější skupina) a pak ti, kteří je používají normálně a na denním pořádku. A co pak jako máme dělat my, ze skupina č.2? Nechat se ztrapňovat svými spolužáky jen proto, že neznáme tajemství kůl světa? To určitě. V těhlech slovech jsem měla guláš vždycky. Tak hustý a výborný guláš, že by jím nepohrdl ani Gordon Ramsay (a to já nijak zázračně vařit neumím.) A tak jsem se rozhodla, sepsat slovník (tím slovníkem myslím knížku plnou neuvěřitelnejch urážek a blbostí se špetkou vážnosti a tunou humoru.) ,který by vás mohl vysekat z ošemetných situací. _____________________________________________________________________________ Ukázka: ,,Což v rámci geometrie není tak úplně..." ,,Slyšíš to?" obrátím se prudce na Lisi. ,,Co?" zbystří. ,,To tichý klapání kalkulačky, křik mozkovejch buněk a naléhavej šepot logiky..." ,,Há! Slyším. Matika!" vyjekne a popadne mou učebnici češtiny, co se válí vedle postele. Začne s ní před sebou zběsile mávat. ,,Ó mocná češtino, spas nás před tetou matikou. Teto matiko," velice důkladně probodne Jou pohledem ,,jdi do prdele."