Hudson miloval cestování, ale jednou věcí si byl jistý - vždy chtěl mít to místo, kterému by mohl říkat domov. To, kam se vrátí z cest za svým partnerem, ať už by cestoval s ním nebo ne. Dobrou práci už měl, cestovat si taky mohl dovolit, teď už jen zbývala ta láska. Zatím vše, co si takhle naplánoval, mu v životě vyšlo. Tak tohle muselo taky, že? Že?

Leo se zaměřil na svou kariéru. Možná protože chtěl, možná protože tak nemusel myslet na to, že byl naprosto tragický, co se lásky týkalo. Dokud se mu nezkřížila cesta s někým, kdo o sobě smýšlel ještě tragičtěji.

"Mám tak milion důvodů tě nemít rád." "Například?" "Máme byty naproti sobě a ty neustále chodíš bez trička." "Neřekl bych, že zrovna to ti vadí."

Remiho sen se splnil dnem, kdy se dostal na svou vysněnou uměleckou školu. A druhý, o kterém sám ani nevěděl, když přišel na hodinu figurální kresby a poznal Elliota.

Mateo vždy žil ve své vlastní bublině. Bylo mu dvacet jedna let a nikdy neměl svou první pusu, natož tak něco více. Miloval knížky, psaní, hudbu, v klubu byste ho našli jen tehdy, když ho přemluvili kamarádi, nikdy si to ale upřímně neužil. Byl přehlížen všemi, co by o něj kdy mohli projevit zájem. A taky měl v sobě blok. To by bylo dobré zmínit. Ten blok totiž způsoboval, že interakce s lidmi mu přinášely úzkosti. A mít s nimi něco víc? Osobní kontakt? Tak na to neměl ani pomyšlení. Jenže přece mu už bylo dvacet jedna, no ne? Proč nikdy neměl ani pusu? Co s ním bylo špatně?

Aura nikdy nebude stará na dinosauří lívance. A zkrátka k sobě potřebuje někoho, kdo je umí udělat tak dobře jako ona sama.

Rainovi bylo teprve devatenáct let, když se mu narodila dcera. A zůstal na ni úplně sám. Jude si zase chtěl přivydělat hlídáním psů. A možná to zní absurdně, ale právě tyto situace změnily trajektorie jejich životů. Někdy k tomu totiž stačí úplná maličkost nebo malé nedorozumění.

Někdo bere svou vášeň až moc vážně. A někdo chce prostě jen milovat.

Raviho malé já milovalo hudbu. Každé ráno si při chystání se do školy vyžadoval písničky na televizi a vztekal se, když jeho nepovedená taneční představení byla přerušena reklamou. Večer si zase na dobrou noc přál hru na kytaru svého bratra. V okamžiku, kdy mu pak Cody zhasínal světla, vždy sliboval, jak ho jednou naučí hrát (dokonce mu koupil i kytaru z vlastního kapesného). Kdo by však tušil, že dřív než se naučí svou vůbec první písničku, upadne jeho svět do hlubin nekonečného ticha? Tehdy přišel o světlo, co mu ozařovalo cestu skrze nudné školní dny. Jeho svět skončil, a přestože by to nikdy nepřiznal nahlas, furt v něm zářila ta špetka naděje, že se stane tak talentovaným hudebníkem jako jeho starší bratr, obletí svět a nebude závislý na naslouchátkách, jejichž nedokonalý zvuk tak nesnášel. Problém byl ale v tom, že nikdo nechtěl učit nějakého hluchého dospělého muže, a pokud přece jen ano, žádali si za to nekřesťanské peníze a Ravi, jakožto chudý student, měl co dělat, aby si občas mohl dovolit něco jiného než rychlý salát nebo čínskou polívku.

Matthew ztratil a ztratil hodně. Nástup na vysokou mu ale umožní začít úplně od znovu a zapomenout na všechno. Místo toho v sobě drží jen velký zármutek. A Axel to nechápe.