Valerie si myslela, že když konečně najde klid všechno bude jednodušší.Ale nebylo.Protože tentokrát už nejde o přežívání.Tentokrát jde o něco mnohem těžšího.Nezničit to.Minulost nezmizela.Chyby nezmizely.A strach, že všechno znovu pokazí, je silnější než kdy dřív.Každý krok vpřed bolí.Každá chyba se vrací.A každé „možná to zvládnu" je jen tenká hranice mezi nadějí a pádem.Jak se naučit zůstat když jsi celý život utíkala?Druhá část příběhu o tom, že někdy je těžší milovat než přežít.

Valerie má 22 let a naučila se jednu věc opravdu dobře tvářit se, že je v pořádku.Za úsměvem se ale skrývá něco, co nikdo nevidí.Dětství, které bolelo. Láska, která zanechala víc ran než vzpomínek. Lidé, kterým věřila a kteří ji shodili na dno.Noci jsou nejhorší.Protože právě tehdy se nedá utéct před vlastními myšlenkami.A přesto tu pořád je.Drží ji přátelé.A jeden sen.Malá farma.Klid.Život, který nebude bolet.Příběh o bolesti, přetvářce a tichém boji, který nikdo nevidí.Příběh o tom, že i zlomený člověk může pořád dýchat.