Charlie: „Seš strašnej šprt, víš to? " Já: „Jsem si toho plně vědom." Charlie: „Měl by ses taky někdy odvázat." Já: ,„Mně se můj život líbí." Charlie: „Přece nechceš skončit sám, ne? " Já: „Mám přece tebe." Charlie: „Mám tě fakt rád ale ty jsi prostě ztracenej případ. " Já: „Mě má rád každý..." Charlie: „Zas tolik si nefandi." Já: „To nepotřebuju. Fandíš mi přece ty. " Charlie: „Já tě fakt nesnáším." Já: ... (A já tě miluju.) PROBÍHÁ KOREKCE

Byl jsi můj nejlepší přítel. Na svatbě jsi mi šel za svědka. Svěřoval jsem se ti se vším. Moje manželka tě měla ráda. Zamilovala se do tebe. Opustila mě a šla za tebou. Tys ji přijmul s otevřenou náručí. Začal jsem tě nenávidět. Dal jsi přednost jí před námi. Před naším přátelstvím. Zradils mě. Denně na to myslím. Teď líbá tebe. Teď spí s tebou. Teď miluje tebe. A ty ji taky. A to bolí, Benjamine. Bolí, že miluješ ji. Bolí, žes dal přednost jí. A proto tě nenávidím. Nenávidím tě, protože tě miluju. A to není správné, Benjamine. Není správné to, co jsi mi udělal.

Obrázek z obalu patří Veronice Kuncové. Strašidelná a znepokojivá fakta + krátké příběhy ve stejném stylu. 1. V kategorii Horror ✔ 1. V kategorii Náhodné ✔

"Všichni kolem mě jsou slepí, ale když na to přijdou, snaží se využít moje oči, moji magii, jako kdyby na ni měli nárok." Karia je bílá čarodějka, která odejde od svého klanu, aby mohla žít svůj vysněný volný život ve městě. Po pár letech využívání svého daru za peníze, si Karia vybuduje svůj bar pro nadpřirozené bytosti. Bar má jednoduchá pravidla: 1. Nezabiješ. 2. Nezničíš nic, co ti nepatří. 3. Všechny spory se řeší mimo bar. 4. Nebudeš řešit obchody. 5. Nepřivedeš sem smrtelníka. Když už se zdá, že její život nemůže být spokojenější objeví se oni a žádají něco nemyslitelného, až šíleného.

Vše začne přátelstvím Marinette a Chata. Ale jediná pusa vše změnila. Co se bude dít za zavřenými dveřmi Marinettina pokoje? 2.12.2016 - Č. 18 V KATEGORII FAN FIKCE

❝ Jsem barvoslepý. ❞ ❝ Zdravím, barvoslepý, jsem Luke. ❞ © All Rights Reserved | zzirque 2016 Editováno 18/10/2019

PŘÍBĚH PROCHÁZÍ KOREKCÍ!!!!!!😊 Ona je sekretářka, která si vybíjí své životní frustrace na automobilové dráze, on podnikatel, který utápí svůj volný čas v jezdeckém sedle na statku nacházejícím se v malém městě jménem Pasadena. Ona pracuje v New Yorku, on v Los Angeles. Oba však spojuje práce ve stejné firmě, jejíž zakladatelé se rozhodnou sloučit dvě budovy v centrech naprosto odlišných měst v jednu velkou prosperující firmu, která zůstane v Los Angeles. Pro ni to znamená opustit svůj domov pro svou kariéru, pro něj to - alespoň v jeho úvahách - nepředstavuje žádnou změnu. Jenže se plete, protože tou změnou je právě ona. |Upozornění: V příběhu se objevují vulgární výrazy a sexuální scénky| ©2016 All rights reserved | @Terectioncandy | Romance | 15+

„Bráško?" „Ano, princezno?" „Proč ti říkají buzna? Co to je?" „Víš, to je zlé označení pro jiné lidi jako jsem já." „A je špatně, že jsi jiný?" „Není, ale to oni nechápou. Nemají mě rádi." „Já tě mám moc ráda a budu taky jiná. Budeme oba dva jiní." „Jsi moje zlatíčko, co?" „Bráško? Co to bylo za ránu?" „To byl strýček." „Aha." „Takže se utíkej zamknout do pokoje a nikomu neotvírej, ano?" „Ano, přijdeš pak?" „Jasně, že ano a teď utíkej." Takhle si tě pamatuju, bráško. Jako usměvavého a vždy veselého, ale byla jsem příliš malá na to, abych pochopila, co se děje pokaždé, když zamknu dveře. Je mi to moc líto, bráško. Tak moc... - Upozorňuji, že se jedná o příběh s krátkými kapitolkami založených na dialogu, ve kterých se vyskytuje násilí, sebepoškozování, vulgární výrazy a homosexualita. Děkuji za pochopení.

Hřbetem ruky jsem přejel po její chladné kůži, na což se následně otřásla. Dvěma prsty jsem jí uchopil za bradu a donutil jí tak nahlédnout do mých očí, kde se míhala světla projíždějících aut. Hrudník se jí zběsile zvedal a zmateně sebou cukala, což způsobilo, že se jí kůra stromu zařezávala do zad. Z předešlého pokusu o útěk jí docházely síly a já pociťoval bezmoc, kterou se marně snažila zamaskovat odhodlanými jiskrami ve svých modrých očích. Sama moc dobře věděla, že by se tomuto momentu nevyhnula a já bych jí i přes všechny snahy o maskování našel. „Co ode mě chceš?!" Zasmál jsem se nad její hloupostí a dál pokračoval v civění na strach, jenž putoval po celém jejím těle. „Ještě ti to nedošlo?" Optal jsem se pohrdavě a čekal na její odpověď. „Co by mi mělo dojít?" S úšklebkem jsem se nahnul k jejímu uchu a jemně po něm přejel polštářky svých rtů. „Že chci tebe..." *Upozornění! - Příběh může obsahovat vulgarizmy a násilí* __________________________________

,,Dej mi pokoj" ,,Ale zlatko, jednou budeš řvát mé jméno" ,,To sotva" V kategorii horor na 3. Místě--26.10 V kategorii horor na 2.Místě--28.10