Osumnáctileté Marii se v životě objevila hodně těžká překážka. Při autonehodě jí zemřela matka a ona se musí starat o svou malou šestiletou sestru Lauru. Před kterou utajuje svůj pláč, který se občas mění v hysterické záchvaty, které nezvládá ovládat. Vše se rázem změní, když jí do života vstoupí dvaceti jednaletý Petr, který se živí zpěvem. V jeho přítomnosti se cítí Mari v bezpečí a jedině on zvládá její záchvaty utišit. ,,Peťo?" Zamumlám mezi vzlyky. ,,Jsem tu." Uklidňuje mě ve svém náručí. ,,Už bude dobře." Dá mi pusu do vlasů. Když se uklidním podívám se mu do očí. ,,Děkuju, že jsi tu." Kňourám. Usměje se. Ten úsměv jsem u něj ještě neviděla. Utře mi slzy z tváří a vezme je do svých dlaní. ,,Miluju tě Mari. A budu tu pro tebe kdykoliv bude třeba." Co se, ale zvrtne v jejich vztahu ? Dozvíš se, když se začneš, tak do toho! ,,Dělám špatný věci, tak už mě kur*a přestaň milovat!" Řve. ,,Nemůžu!" Se slzami v očích pozoruju, jak mlčky stojí přede mou. Bez jakéhokoliv dalšího slova mě políbí. Poslední, co umírá je naděje. Pokud miluješ Steina jsi tu správně. Jelikož v tomto příběhu jsou propojené jeho texty z písní. V příběhu se vyskytují drogy, alkohol a vulgarismy. # 2 - petr {18.6.2020}

Někdy stačí jeden pohled, jedna noc... a všechno se změní. Mezi city, která neměla vzniknout, a slovy, která zůstávají nevyslovená, hledám sama sebe....

Val se přistěhuje s mamkou do vesnice, kde se pozná se Steinem. Víc říkat nebudu a překvapte se v příběhu. Pěkné čtení.<3

Život mě naučil jednu věc: to, co chci, to mám. Nevěřím na náhody, nevěřím na zázraky a už vůbec nevěřím lidem. Možná proto, čím jsem si prošla. Možná proto, že když jsem kdysi věřila, skončilo to tak, že jsem sebrala svoje sny a utekla do cizí země. Když se Sofie vrátí do svého starého pokoje najde i kus minulosti. Minulosti, kterou chtěla navždy vymazat, protože člověk, který jí věřil víc než ona sama jí nakonec zmizel ze života bez vysvětlení. Zbyla po něm jen jizva na jejím těle a mnohem hlubší v jejím srdci.

,,Uhádl jsi to, jsem šlapka." Bože. Co jsem to řekla? Fajn Magi, zvedej se. ,,Wow." Vyjde z něj celkem ohromeně. ,,Ale ne taková jaká si myslíš." Snažím se to zachránit. ,,Myslím tím, osobní šlapka. Chápeš? Ne, že dávám každému." Tak to jsem fakt nezachránila. ,,Jakože... By jsi byla moje čubka, jenom moje, dělal bych si s tebou co bych chtěl, ale musel bych tě i živit?" zkonstatuje. ,,Jo, tak nějak. A nechat mě u sebe bydlet." Kývnu. ,,Co všechno si necháš líbit?" Pokračuje dál v tom hrozném tématu. ,,Proč tě to zajímá?" Nechápavě ze sebe vydám. Ptá se na to holky, která se s klukem nedržela ani za ruku.... ------------ ,,Tu sukni si nech." Rozlehne se jeho hlas v místnosti, když jsem své ruce přesouvala k lemu sukně. Spustím ja zpátky podél těla. ,,Jsi krásná, pojď ke mně." Opře se rukama za sebou a při pohledu na mě si kouše ret. To mi dodá trochu sebevědomí. Dojdu k němu a sednu si mu obkročmo na klín. Své ruce přesune na můj zadek a znova mě políbí. Shodí nás oba tak, že na něm ležím. Co mam sakra dělat? Pomaličku si na něj sednu. ,,J-Já...." Odmlčím se. ,,Co se děje?" Nechápavě se na mě podívá, ale když vidí můj nervózní pohled, tak nasucho polkne. ,,Ty jsi... Bože můj," Shodí mě ze sebe a též si sedne. ,,Kolik ti je kurva?" ,,Devatenáct." Sedmnáct. ,,I to je dost málo." Odfrkne si a dá si polštář do svého klína, aby zakryl svého stojáka. ---- Každý v jejím okolí, kdo měl u sebe pětistovku, ji ihned utratil za cigarety, knížky nebo alkohol. Ona si to šetřila, ne aby si koupila nějakou věc, ale šetřila na chvíli, kdy nevěděla, kdy jí v hlavě přepne a bude chtít utéct. A že si to šetřila už od základky. Ten, ke komu utíkala, jí viděl jako panenku. Jako hračku, kterou držel v ruce a otáčel si jí, prohlížel ze všech stran, hledal chyby, koukal na její křivky, nedokonalý tělo..

„Byla chyba se s tebou bavit." Jedna věta. A všechno se sesype. Petr končí u psychiatra. Ela zůstává doma sama se sebou, s výčitkami a s otcem, který jí dává sežrat každou slabost. Sebepoškozování, psychické dno, vina a otázka, jestli se některé věci dají ještě spravit. Temný příběh o bolesti, co se neřeže nožem, ale slovama. A tohle je teprve začátek. Čekají je další pády, rozhodnutí, co budou bolet, a pravdy, kterým se nebude dát utéct. #1 Deprese #14 fanfikce

„jenže já nechtěl bylo to omylem,já byl pod vlivem drog"

!POZASTAVENO! příběh je smyšlený, nemá nikoho urazit ani zesměšnit mohou se zde objevovat vulgarismy, scény 15+, drogy a alkohol

Ema Černá. Obyčejná holčina, ale jeden týdenní výlet ji změnil život. Měla tam jet jen s tetou a její kamarádkou ale plány se trošku změnily.

16 lata holka, jménem Viktorie bydlí jen s mamkou, ale její mamka si najde přítele Petra. Ale pak musí odjed na služební cestu na více jak rok kvůli nedostatku lidi jejího povolání v Holandsku. Co se stane za ten rok co bude s Petrem sama?