Toto je sbírka básní, ve které se vyskytuje černý humor, úchylnosti, sex, hřích ale i temno duše, psychologie a negativní myšlenky... Je to také součástí mého prvního pokusu o poezii, takže mějte prosím pochopení 😃 - i když chápu, že pro některé úchylnosti co jsem napsal, pochopení není 😂 Užijte si to, příjemné čtení 😉

Jako dvě ztracené duše jsme se toulali životem. Jen já, ona a naše vzpomínky. Nikdy na ni nezapomenu... |22. 8. 2016 #1 v Dobrodružné|

*Nenávidím tě,* říkaly mé oči. Nakonec znovu promluvil. „Víš co teď s tebou budu muset udělat?" Zavrtěla jsem hlavou. Stačilo jen vstát. Ale... Strach ovládal prakticky celé mé tělo. Připadala jsem si jako myš uvězněná ve sklenici i přesto, že jsem se mohla rozeběhnout na všechny strany. „Bojíš se?" zeptal se hluboký mužský hlas. „Ne," odpověděla jsem pevným hlasem a zároveň si pomyslela: *Jen mám strach.* #2016 - 9.2.2017

"Představil se mi jako Tomáš, ale nedlouho poté už pro mě byl jenom chlapcem, který byl posedlý létáním. Od pohledu snílek, ačkoliv v tom věku, ve kterém jsme byli... Kdo by nesnil o dokonalém životě a nadpřirozených silách? Stávali jsme v zimě u oken v družině, sledovali, jak padají obrovské sněhové vločky, luskali do rytmu a zdálo se nám, že se tím něco děje. Že se snáší k zemi postupně rychleji a pak zas pomaleji, podle toho, jak jsme to zamýšleli. Když člověk něco vidět chce, prostě to vidí, i když to tam není. A děti jsou v tomto obzvláště dobré, protože ještě nemají mozky poškozené krutou realitou. " Tištěnou verzi knihy pomáhali opravovat a betovat: @RickPoisonClone @SeragakiSteisy @ArtiiS @Emvaal @MrsGrayy @RaSoKim (Opravy nejsou zaneseny v této WP verzi.) Informace o tištěné knize můžete najít např. zde, ale i v dalších (novějších) příspěvcích stránky: https://www.facebook.com/AndrewRauthor/posts/2163089210605134?__tn__=K-R

Nikdo nechápal, jak se to mohlo stát.

temnota, můj starý přítel

Utracená, nebo špatná, nezáleží na tom.

Pod větvemi smrků a listů kapradin jsem ležela v měkkém mechu a čekala, až políbí mě múza. Po delším čekání jsem pochopila, že nesmím čekat na správnou chvíli, protože každá chvíle je správná. A tak jsem začala psát.

Chci se ztratit ve světě světlic a zápalných lahví, protože svět potřebuje více barev a hlavně mnohem víc umění a naivních snílků z postranních uliček zapadlé čtvrti města. 19. 8. 2016 - #15 v poezie

Propojení mezi srdcem a mozkem je velmi silné. Ale propojení mezi lidskou duší a vesmírem je nekonečné. 2. 9. 2016 - #2 v poezie