„Tak co? Líbilo se ti to?" zeptal se odporně slizkým hlasem muž, tyčící se nad postavou drobného chlapce. Chlapec neodpověděl. Zarytě mlčel a propaloval pohledem podlahu, třásl se. Během chvíle na jeho tvář dopadla rána, která ho následně poslala obličejem k chladné zemi. „Na něco jsem se tě ptal!" zasyčel muž a za vlasy vytáhl chlapce zpět na nohy. Chlapec se na něj konečně podíval. „Ano, můj pane," zašeptal rozechvělým hlasem, „moc se mi to líbilo." Usmál se. Usmíval se i přes slzy, skrz které nemohl nic vidět. Usmíval se i přes bolest, kterou mu způsoboval každý nádech. Usmíval se, protože věděl, že i přes to všechno se nikdy nesmí přestat smát.

Přijde mi to jako věčnost, co se můj život řídí slovem „normální". Žiji obyčejný život klasické teenagerky, můj dar měl i spolu s minulostí upadnout v zapomnění, ale nejde to. Snažím se, vzpírám se...je to zbytečné, začínám šílet. Věci se zkomplikují až moc rychle....Stopařka se vrací. Pokračování příběhu Stopařka :3 Nejlepší dosažené umístění v žebříčku fantasy #2

[Book 2] ,,Odcházíš?" Zeptal se a zaťal pěsti, v očích mu šlehaly blesky zlosti a každou chvíli čekal než udeří. ,,Ano." Špitla Emma s taškou v ruce. Nemohla dál snášet tohle chování, nebylo to ohleduplné. Uhla pohledem a skousla si ret. V očích ji štípaly slzy. ,,To ani ve snu." Pronesl a napřáhl ruku...

Další dávka vtípků naší nejoblíbenější čtveřice - Pobertů! Volné pokračování knihy Poberto, usměj se! Naleznete zde řadu dalších vtipných citátů, situací a rozhovorů, které se za doby Jamese, Remuse, Siriuse a Petera zaručeně udály! Za cover moc děkuju @Polyuretan! ♥ 18-01-2017

Vždy jsem si myslela, že magie je něco krásného, co nám pomáhá a udržuje nás v bezpečí, pak se ale objevily útoky a já už si nebyla tak jistá.

Netýká se řečí z knih nebo filmů! Pouze mé výmysly. Doufám, že se bude líbit. 😀

Byla jako kaktus. Když se k ní kdokoliv přiblížil, zranila ho. | velmi krátké kapitoly | Cover: moje maličkost ©Short Story Kaktus 2017 20.7.2017 - 1# V Povídka

Vyrůstal v podmínkách, kde mu nikdo nebyl příkladem dobrého chování a kde mu nikdo neprojevoval lásku. Postupem času se naučil, že pokud chce ve společnosti a všeobecném životě přežít, bude muset potlačit svou přirozenost. Teď si v životě už místo našel, jenže nic se nezměnilo. Pořád to není on. Pořád má potřebu vyplnit v sobě místo, které zůstalo odjakživa prázdné. Už ho nebaví nosit masku, pod kterou je jen ztrápená duše bez ambicí a vyhlídek na smysluplný život. Jenže co ten zbytek? Lidé, kteří mají všechno, o čem ostatní mohou pouze snít, a přesto se přetvařují jen tak naoko, aby byli zajímaví? Proč by to zrovna tihle jedinci měli mít tak jednoduché? Proč by vůbec měli, sakra, žít? |Upozornění: V příběhu se objevují vulgární výrazy a násilné scénky| ©2017 All rights reserved | @Terectioncandy | Mystery/Thriller | 15+

,,Miluji tvoje tvary, Holly." Sjel mě pohledem Enzo. Nechápavě jsem se na něj podívala a rozhodila rukama. ,,Tvary?" Nakrčila jsem obočí a odstoupila od něho. ,,Ano tvary." Pokrčí rameny a přistoupí ke mně, aby mě víc naštval. ,,Jsi divný, Enzo." Ušklíbla jsem se a v hlavě se mi objevily otázky. Jaké tvary? Byla jsem jen nechápavá?

Sama sebe jsem se snažila přemluvit, že nejsi šťastný, že dívka na tvém klíně je má náhrada. Že pořád prahneš po mně. Sama jsem ale myslím věděla, že si to nalhávám, a že jsem od tebe toho chtěla moc.