"Vietnamská válka byla součástí jednoho z nejdelších konfliktů éry rozděleného světa. Boje v dnešním Vietnamu, Laosu a Kambodži probíhaly od roku 1946 až do roku 1975 a vyžádaly si celkem až 3,8 miliónu obětí. Samotná vietnamská válka probíhala v letech 1964-1973." Beny má všechno, co si mladý muž jako on může přát, ale neustále cítí, že mu schází jen málo k tomu, aby byl doopravdy šťastný. Neváží si jak svého bezstarostného života, tak milující přítelkyně a oddaného kamaráda. Místo toho dobrovolně narukuje do armády Spojených států a vypočítavě si zařídí pohodlné místo tam, kam válka nedosáhla. Život jde dál, vojáci na severu umírají a jejich místa jsou nahrazována dalšími, čerstvě odvedenými chlapci, ale nic z toho se Benyho nedotýká. Až na něj nakonec ruka osudu dosáhne a vytáhne ho z klidné služby přímo do centra boje, kde zjišťuje, že přežít není to nejdůležitější.

V lednu roku devatenáct set sedmnáct je jednotka Michaila Sergejeviče již několik měsíců v lesích vesnice Ponyatichi, kde se musí potýkat nejen s nepřáteli na druhé straně země nikoho, nedostatkem jídla, zimou a vlhkem, ale i šílenými vlky. Vlci jsou smrtelným problémem celé oblasti Kaunas-Vilnius-Minsk, o niž se dělí ruské i německé jednotky. Útočí na každého, kdo se jim postaví do cesty: zraněné vojáky, zdravé muže, ženy a děti; nehledí na věk, pohlaví, ani uniformu, jen na maso, které je může během dlouhé zimy zasytit. Právě oni jsou důvodem, kdy se lidská síla navzdory válce a sporům spojí dohromady v boji na život a na smrt proti urputnosti přírody. ➠ součást povídkové sbírky "Ve smrti potkám havrana"

Štědrý den roku devatenáct set čtrnáct. Válka, která později do dějin vstoupí pod názvem světová, zuřila v Evropě již celého půl roku, vzala život více než jednomu a půl milionu vojáků a rozeštvala národy proti sobě v krutém zápase, který musí pokračovat, aby jednou mohl skončit. V podmínkách, kdy je postaven bratr proti bratru, není místo pro dobročinnost, nebo lítost, protože zaváhat znamená vystavit se nebezpečí smrti; ve světě, kdy musí člověk zabít jiného člověka, nebo sám bude zabit, není místo pro všednost, nebo obyčejné lidské city, které se v sobě vojáci naučili zamknout dostatečně hluboko na to, aby mohli bez výčitek svědomí stisknout spoušť. Ale o Vánocích, čase, kdy si každý připomíná radost a znovuzrození, se svět plný smrti, hladu a beznaděje alespoň na okamžik prozáří prostou lidskou vstřícností; a zpěvem, který se navzdory sněhu a nevíry line z druhé strany zákopů... ➠ součást povídkové sbírky "Ve smrti potkám havrana"

Genesis, První kniha Mojžíšova JOSEF, POVÝŠENÝ PUTIFAREM, NEPODLEHNE SVODU PANÍ PUTIFAROVÉ 'Josef a Putifarova žena' je převyprávěný příběh o Josefovi, jehož jeho bratři ze žárlivosti prodali do otroctví do Egypta, kde ho koupil vysoce postavený muž Putifar. Josef se dostává do střetu s ženou Putifara, která s ním chce navázat milostný poměr; ten však Josef odmítá a za falešné obvinění pro napadnutí Putifarovy ženy se dostává do vězení.

Rab McLaughlin měl pocit, že v životě odjakživa dělá všechno správně: chodil do kostela, nekouřil, nepil, choval v úctě své neschopné rodiče, nikdy si v práci neřekl o povýšení, ale dál ji svědomitě dělal, zatímco všichni kolem něj si pokoušeli nahrabat co nejvíce, byl věrný své manželce, která ho na každém kroku podváděla, a nikdy si na nic nestěžoval. Byl to dokonalý přizdisráč, dokud se nedozvěděl, že má rakovinu a bez náročné léčby mu zbývá několik měsíců. V konfrontaci se stylem života, jaký žil, se rozhodne konečně začít dělat to, co chce. Naštěstí má podporu svých tak zvaných přátel, feministické kundolízalky Eve a psychomaniakálního Igora, který problémy řeší alkoholem a nožem. Rabův mikrokosmos se začne okamžitě hroutit: skoncuje s podporou svých nezáživných rodičů, alkoholickým otcem a despotickou matkou, opustí svou nevěrnou ženu a v práci se se svou novou taktikou hajzla dostane na vedoucí pozici: najednou má Rab všechno, o čem kdy snil: úctu, peníze, svobodu. Stačí už jen poslední věc, se kterou se musí vypořádat - a to je Bůh. Ten ale vůbec není takový, za jakého ho Rab měl... • • • Měl jsem neodbytnej pocit, že mě někdo kurevsky podvedl; že mě někdo tahal za nohu celej dlouhej život, dokud nebylo moc pozdě a já na to nepřišel. Celej život jsem k něčemu vzhlížel, někoho jsem následoval; měl jsem jistotu, že kdykoliv vzhlídnu nebo se otočím za sebe, spatřím tam Jeho, to velký zářivý Něco, kvůli čemu tady všichni jsme. A ono kurevský hovno. Bůh je zasranej zmrd bez práce, kterej mi vylehává na gauči s kocovinou, zatímco já na svým hajzlu seru z podoby všechny svý vnitřnosti. Svůj k svému, kurvafix.