„Byla krásná. Nevypadala jako modelky na módních časopisech nebo holky vyvěšené na billboardech po městě. Byla krásná jejím vlastním způsobem. Neměla zlaté vlasy zářící ve tmě. Její oči nebyly v odstínech té nejtmavší modři. Její úsměv nebyl dokonalý..., ale dokázal vám vybít duši z těla. Pokaždé, když se zasmála, usmála nebo jen pousmála, čas kolem se zastavil a jediné, co jste mohli vnímat, byl její, upřímností nabitý, úsměv. Vždy se na vás dívala, jako byste pro ni znamenali neskutečně mnoho, i když vás nemohla vystát, i když by vám nejraději zakroutila krkem, nedávala to najevo. S koncentrací viditelnou v jejích očích poslouchala každé vaše slovo a zajímala se. Jednoduše se o vás zajímala... starala. Byla krásná. Nejkrásnější. Ale nebyl tady nikdo, kdo by jí ukázal, jak nádherná ve skutečnosti je... až do jednoho okamžiku..."

Před chvíli jsi měl všechno a teď jen prázdno v srdci. Upozorňuji vás, že tohle jsem psala mezi vrstvou fan-fikcemi, kdy se mnou házela puberta do všech světových stran. Ovšem tuhle jsem nechala jako jedinou. Taky vám chci říct, že věci v tomhle příběhu jsou mnohdy mimo mísu. Příběh vám má dát to, že osud si nevybíráme a i když někdo vypadá šťastně nebo žije "ve vatě" ne vždy to znamená, že opravdu šťastný je a má ten nejúžasnější život. Chtěla jsem ukázat vše i z jiné stránky, proto od tohohle nečekejte šťastný konec.

Co když máte sen...Myslíte si, že se nikdy nesplní...Ale pouze myslíte...

Ona : dívka která poslouchá metal a ROCK a slyší myšlenky ostatních lidí On: baskytarista rockové kapely a jediný člověk kterému myšlenky číst nejde Co se stane když se ti dva potkají? Bude to happyend?