"Láska je cit, který si vymysleli lidé, aby měli omluvu pro své naivní chování."

Vojenská škola, dospívající holka, co nehodlá respektovat pravidla a má potřebu neustále odmlouvat. Na druhou stranu jsou tu učitelé, kteří naopak nestrpí žádný odpor, pokaždé musí mít navrch a mají tak trochu zálibu v šikanování. Co se stane, když už nemáte nic jiného než školu plnou lidí, které ze srdce nesnášíte, a zradí vás jediný člověk, kterému jste kdy věřili?

Nikdo si nevybere, čím bude. Každý jednou bude tím, co si pro něj osud připravil a ať už dělá cokoliv. Nedokáže to změnit, jen ovlivnit. Je to jako kdybyste chtěli, aby krychle neměla hrany. Nejde to. Pouze z ní uděláte kouli. Už to nebude ta krychle s hrany, ale obyčejná koule. Prostě to nejde. Život je plný bolesti, smutku a závisti. Jasně, jsou tady i ta pozitiva, ale řekněme si pravdu. Už není tolik lidí, co mají od rána do večera úsměv na tváři. A když už ho mají, celý večer v posteli probrečí a tomu se neříká radost, ne-li přetvařování. Nikdo není šťastný celý život. Říkáte, že jo? Nikdy jste nepřišli o osobu, která vám byla nejbližší? Nikdy jste neskončili v nemocnici, kvůli vaší neopatrnosti? Nikdy jste nedostali špatnou známku a netrápili jste se kvůli ní celý den? Vůbec nikdy jste neřekli něco, čeho byste druhý den litovali? -------------- Ona žila život, jako na bavlnce, i když pro někoho to bylo spíše utrpení, jí to nevadilo. Měla milující rodiče, kteří jí dávali všechno, i přesto, že neměli nic. I když nebyli zrovna nejbohatší a měli trochu problémy s penězi, tak dělala co mohla. Školu sice nemohla dokončit, kvůli penězům, ale práce, kterou měla, jí vůbec nevadila a byla ráda za to, co má. Nikdy by jí nenapadlo, že by se mohla dostat do takového problému, jako se právě teď dostala. On sice rodiče měl, ale nikdy je nepotkal. Nikdy o něh nejevil zájem, stejně, jako oni o něj. Nevěděl, co přesně znamená slovo máma a táta. Vždy říkal, že mu je všechno jedno a nebral ohledy na to, že se ho všichni bojí, kvůli tomu, jak se chová. Jenže kdo mu měl říct, aby se tak choval, než máma? Co když mu jen někdo do hlavy vecpal, ať se snaží chránit, ale vůbec neřekl jak? Sice ho učili, jak se má chovat ve společnosti, ale když nikdy nepoznal lásku, jak on sám jí někomu může dát?

"I přesto kolikrát mi ublížil, jsem mu vždycky podlehla. A to nejhorší na tom je, že jsem se do něho pokaždé zamilovávala ještě víc... Všechny hádky, lži, podvody.. vždycky jsme si našli cestu k sobě, ale tentokrát vím, že se nevrátí." zašeptala jsem. #3 in FanFiction All Rights Reserved ® SoUncool

Princezna Elisabett je rozmazlená princezna, která si neumí ničeho vážit. Co se stane, když její chování překročí všechny meze? A co se stane, když se potká s mladým králem, který je její nadějí na záchranu...

Všechno je jen v Tvé hlavě Isabelle

A collection of rants & random thoughts. (Please, please, do have in mind that this was written ages ago. I was ignorant and immature, but have grown up and since then, changed my thoughts and opinions. Do not leave rude comments. Thank you. Have a nice day!) Highest rankings; #14 in random #2 in non-fiction