// Prochází betací od @TnaKenov a @netopyrka83 :) // „Och, božíčku, vypadám tlustě?" Prsty s tmavě nalakovanými nehty zabubnovaly o štíhlou tvář chlapce, který se před zrcadlem promenádoval v nařasené sukni sahající mu až pod kotníky. Zachichotal se, vystrčil na sebe do odrazu zadek, kterým krátce zatřásl a následně pohoupal do boků. „Ba-rok-ní boky!" odsekával při každém zhoupnutí do strany. „Vypadáš směšně," můj hlas se třásl víc než volány sukně, se kterou šili všichni čerti v podobě mladého muže. „No to jsi kamarádka? Takhle mě necháš jít mezi lidi? Tedy, člověka?" Jeho hraný afekt nikdy neznal hranic. To už byl úděl herců. Pohoršeně zavrtěl hlavou, dal mi políček. Hned na to laškovně zvedl koutek, svůdně zavrčel a vyhrnul si sukni nad kotník, který předsunul ke mně. „Rajcuje tě to?" pokračoval, „Pokud řekneš kouzelná slůvka, možná uvidíš i kolínko," pokoušel mě dál, jeho obočí několikrát poskočilo, nohu mi strčil pár centimetrů od obličeje. „Kouzelná slůvka? Abrakadabra, hérečko!" přistoupil jsem na jeho hru. „No výborně!" zajásal s neskrývaným nadšením a sukni si vykasal až ke stehnům. Odhalil tak svoje hubené nohy mírně postavené do tvaru písmena X. Odskočil ode mě zpátky k zrcadlu, otočil se do něj, zavrtěl hlavou a přivřel oči. „Tak mladá...A taková štětka!" spráskl ruce k sobě a jedna mu pak vystřelila k čelu, kde naznačila přicházející mdloby, načež se skácel jako pytel brambor k zemi. A potom jsme oba vybuchli smíchy.

Jeho malby si držely velmi dobré jméno. Byly známé pro jejich dynamiku a realistické vzezření kombinované s abstrakcí tak, že z nich člověk nemohl spustit oči. Jean vždy věděl, že to, co bylo na jeho pracích tak fascinujícího, byl fakt, že si uměl skvěle představit, jak se objekt jeho tvorby hýbal. Dokázal se stát tím, co maloval, a připadal si, jako by maloval autoportrét. Do té doby, než obdržel zakázku na sérii tančící ženy. Šlo o to pochopit, jak se ženy hýbou. A tak mu zbyla jediná možnost. Naučit se to. Cover by @SabinaSabova

Rashomon. Není jednoduššího způsobu, jak zabít jednoho nebo více lidí. Stačí zvednout ruku, ukázat na oběť a zašeptat to slovo. Vlastně to není tak jednoduché, musíte splnit jednu podmínku, jak ovládnout sílu Rashomona. Je třeba mu nabídnout svou duši jako potravu. Co je však tato oběť pro obrovskou moc, kterou vám Rashomon nabízí?

Co dělají rozbití lidé? Skládají rozbité básničky. Stavějí rozbitá slova do rozbitých vět, tvoří svůj vlastní, rozbitý svět.

"Představil se mi jako Tomáš, ale nedlouho poté už pro mě byl jenom chlapcem, který byl posedlý létáním. Od pohledu snílek, ačkoliv v tom věku, ve kterém jsme byli... Kdo by nesnil o dokonalém životě a nadpřirozených silách? Stávali jsme v zimě u oken v družině, sledovali, jak padají obrovské sněhové vločky, luskali do rytmu a zdálo se nám, že se tím něco děje. Že se snáší k zemi postupně rychleji a pak zas pomaleji, podle toho, jak jsme to zamýšleli. Když člověk něco vidět chce, prostě to vidí, i když to tam není. A děti jsou v tomto obzvláště dobré, protože ještě nemají mozky poškozené krutou realitou. " Tištěnou verzi knihy pomáhali opravovat a betovat: @RickPoisonClone @SeragakiSteisy @ArtiiS @Emvaal @MrsGrayy @RaSoKim (Opravy nejsou zaneseny v této WP verzi.) Informace o tištěné knize můžete najít např. zde, ale i v dalších (novějších) příspěvcích stránky: https://www.facebook.com/AndrewRauthor/posts/2163089210605134?__tn__=K-R

Sny. Máme je všichni. Někteří z nás si je pamatují, ostatní je zapomínají ihned po probuzení, jiní si je zapisují. Někdy smysl dávají, jindy ho naprosto postrádají. Toto je sbírka příběhů inspirovanými událostmi, jenž se stávají po tom, co zavřu své oči a vypravím se do kouzelného světa snění. Některé jsou opravdu jen lehkou inspirací - např. místa, začátek děje, postavy, pocity a podobně. Poznámka: Název jsem použila ze stejnojmenného alba i filmu skupiny Nightwish. Sdílí podobný koncept, ale jinak spolu nikterak nesouvisí.

Po autonehodě je Austin nucen chodit do školy pěšky, stejně jako Onion. Každý pátek spolu jdou do školy a Austin se snaží dokázat, že zrovna pátek je den, kdy zemře. Dle jeho úsudku trpí nemocí zvanou retardace a každý pátek se objeví její další příznak. Onion je nucena Austina poslouchat a tajit před ním svůj smích. A přesto si pátek Onion zamiluje. ||krátké kapitoly|| ||sarkasmus|| ||perverzní části|| ||oddechové čtení||

Je to zvláštní věc. Dokud vaši ruku nedrží někdo, kdo vás miluje, svět nemá barvy. Vše, co vidíte, je v odstínech šedé, smutné, ponuré a nepřátelské. Ale v té chvíli, kdy se vaší ruky chytí, všechno získá barvu. Vidíte to azurově modré nebe, barevné květiny, narůžovělou pokožku milované osoby. Ale na světě existují lidé, kteří žádnou barvu neviděli. Nikdy.

"Je to jednoduchý. Radši sním dort, než abych se s tebou vyspal." "No vidíš, já bych se s tebou vyspal víc než nadšeně, ale bojím se, aby mi pak náhodou nekleslo IQ." Will a Simon toho nemají moc společného. Někteří by dokonce mohli tvrdit, že se tihle neobyčejně obyčejní kluci už snad nemohou lišit více. Ale i přes veškeré rozdíly je jedna věc spojuje; pokoj. druhé místo v kategorii Nápad roku v The Best of 2016 & nejlepší umístění #2 v Humor (pořád tomu nevěřím.) (jste dokonalí.) cover by me

Dala mu 1095 šancí. Jednodílový příběh. Všechna práva vyhrazena. Jakékoliv nakládání s příběhem trestám. Cover byl použit jako volně stažitelný z free aplikace. © Stéf Skurková 2016