Nikdy nikomu nedovol, aby se pro tebe stal vším, protože až o něj přijdeš,nebudeš mít nic. ___________________________ "Můžu tě obejmout?" položila jsem mu další otázku. "Proč by jsi nemohla?" pousmál se a posadil se. "Nechci normální objetí. Chci objetí takové, které bere dech, přináší tisíce motýlků. Které je pevné a upřímné. Objetí, ve kterém se budu usmívat jako blázen od štěstí a přát si, aby nikdy neskončilo." mezi mými slovy už mě držel natisknutou na jeho hrudi a já se pokoušela vstřebávat každý okamžik. "Děkuju ti, moc ti děkuju." usmála jsem se do jeho trička a pevně ho držela dál.

Hlavní hrdina David se v tomto příběhu ocitne v psychiatrické léčebně, kde vypráví svůj příběh, proč tam je. Co se mu stalo, že se dostal do takového zařízení. Příběh je plný bolesti a utrpení tohoto šestnáctiletého kluka, který čelí různým nástrahám. Osobním i tak trošku vražedným. Bude muset zvládnout cestu do Pekla, kde se setká s všelijakými hrozivými bytostmi. Každopádně čtěte a sami se zamyslete, zda by jste podstoupili to, co David. Verze je nedodělaná. Čekám právě na vás. Až si přečtete můj výtvor a posoudíte, zda by stálo za to pokračovat. Až bude vše hotovo, dám sem i plnou verzi příběhu. Tak čtěte a pište, co by mohlo být lepší. Určitě se s tím dá ještě ledacos udělat.

Před chvíli jsi měl všechno a teď jen prázdno v srdci. Upozorňuji vás, že tohle jsem psala mezi vrstvou fan-fikcemi, kdy se mnou házela puberta do všech světových stran. Ovšem tuhle jsem nechala jako jedinou. Taky vám chci říct, že věci v tomhle příběhu jsou mnohdy mimo mísu. Příběh vám má dát to, že osud si nevybíráme a i když někdo vypadá šťastně nebo žije "ve vatě" ne vždy to znamená, že opravdu šťastný je a má ten nejúžasnější život. Chtěla jsem ukázat vše i z jiné stránky, proto od tohohle nečekejte šťastný konec.