Všechno to začalo jako normální den v táboře pro mladistvé. Jenže během jednoho dne se mi změnil celý život. Unesli mě z tábora a zachránil mě neznámí kluk, který je stejný jako já. Dovedl mě do Útočiště, kde nás takových jako my bylo víc a já pomalu začala odhalovat tajemství, které nám v táboře neřekli. Všechno se změnilo. Můj život. Můj pohled úhlu na svět a život. Mí přátelé i prostředí, v kterém jsem žila. Nyní jsem žila nebezpečný život na nebezpečném místě a neustále balancovala na hranici bezpečí a nebezpečí. Jenže tajemství není málo a všechno postupně vyplouvá na povrch.

I. díl trilogie Pobertové právě nastupují do 7. ročníku v Bradavicích. Pán Zla sílí. Schyluje se k první válce. Okolnosti je donutí dospět rychleji, než by si přáli. Zdá se, že nad kouzelnickým lidem se stahují mračna. Před zkázou Vás nezachrání nic, než dobré jméno a čistá krev. Ale co když svoji rodinu nenávidíte? Co když nosíte jméno, které se Vám příčí? Máte šanci změnit svůj osud? Voldemort buduje svoji armádu Smrtijedů mezi bradavickými žáky. Bellatrix Blacková a Lucius Malfoy se hrdě k jeho služebníkům hlásí. Sirius Black a James Potter jimi opovrhují a staví se na stranu Fénixova Řádu. Jenže pak jsou tu tací, kteří Znamení Zla nenosí dobrovolně. Jak válka ovlivnila osudy několika kouzelnických rodů, než Voldemort padl? (Mé jméno, má krev I jsem napsala v roce 2006 ve svých 14 letech. Berte jej proto prosím vzhledem ke stáří textu a ke stáří tehdejší autorky s rezervami. Zpětně jsem do textu zasahovala jen kvůli gramatickým chybám, dialogy a události jsou původní - místy se proto nemusí shodovat s kánonem.) 7. 7. 2017 - #21 ve Fanfiction © Nejsem autorkou ani vlastníkem originálních postav ze světa Harryho Pottera ani žádné části kouzelnického univerza. Všechna práva náleží JKR. Prohlašuji, že z tohoto díla mi neplyne žádný komerční zisk. Cílem této FF není poškodit práva autorky.

Ten pult za ní? Přesně tam bych ji v ten moment přitiskl. Šílel bych z jejího dechu, z jejího měkkého těla. Ze stonů, co by se jí draly z pusy, když by opakovala moje jméno. Kompletně bych ji obalil do svých rukou, aby už nikdy nemohla odejít. A pak bych ji líbal, přivlastnil bych si její rty, až by nám oběma nezbyl žádný vzduch v plicích. Až do toho momentu, kdyby naprosto zkrotla a přiznala, že je moje. Jenom moje. *** Zhluboka jsem se nadechla a pak jsem udělala tu největší chybu, jakou jsem jen udělat mohla. Já se na něj podívala. Bylo to v jeho očích, něco, co se odráželo. Něco, co by mě položilo na kolena, kdyby mě nedržel tak pevně přibitou ke zdi. Nejspíš to bylo tím. Nebo jeho blízkostí. Nebo pevnou náručí, ve které mě držel jako bezbranné dítě. Možná tím dechem, co mi pořád brněl na krku, nebo vůní, co mě opanovala. Nebo zkrátka tím, že jsem tam s ním v ten moment prostě být toužila. Ačkoliv jsem si to odmítala přiznat. Jednoduše jsem zkrotla. Mohla jsem se snažit ignorovat to jakkoliv jsem chtěla, stejně to nešlo, necítit jeho oči na sobě. Byla to jako nějaká pošahaná síla, co mě k němu táhla, a já se nedokázala na něj nedívat. Nevracet mu ten pohled zpátky. A v tu chvíli pro mě přestal existovat svět. Zůstal tam už jen malinký prostor, slabá světla, já přitisknuta ke zdi, on, přitisknutý ke mně, mé bušící srdce a jeho hluboký dech. On byl jediný, koho jsem kdy milovala.

Kytara v náručí a rockové tóny vycházející zpod jejích prstů - tak si Larissa Hudsonová představuje absolutní štěstí. Nejraději by strávila každou volnou chvíli ve zkušebně s přáteli a vytříbila svou lásku ke hraní k dokonalosti. Po smrti snoubenky strýce Jima se však Lara vzdává svých snů a přestěhuje se k němu, aby mu pomohla překlenout těžké období. Šum lesů, kouzlo malého městečka a noví spolužáci jí rychle vynahradí prvotní pocit stesku. Uhrančivý pohled kluka, kterého potkává na chodbách školy, jí ale neustále vyvádí z míry. Lara je zmatená. Rozum jí radí držet si od něj odstup. Jenomže její srdce, zvyklé tlouct v rytmu kytarových akordů, teď bije jako na poplach pokaždé, když jí její nový démon zkříží cestu. Co když zjistí, že svět, který znala jen z pohádek a fantasy filmů, má na dosah ruky? A co vlastně může sedmnáctiletá holka vědět o lásce? Možná ještě vůbec nic. Možná ale daleko víc, než by ona sama tušila. najdete na Martinus.cz/sk

Bylo nebylo, za sedmero horami a řekami, žila dívka. Až na to, že tohle není pohádka. Ta dívka nebyla princezna a princ rozhodně nebyl okouzlující a milý. Willow o své minulosti neví téměř nic, vše, co má, je své jméno, vojenský výcvik v zámku a medailonek, který jí patří už odnepaměti. Když při útoku na královskou rodinu zachrání prince, je vybrána jako jeho osobní strážkyně. Jenže to má jeden háček - princ z toho není nijak nadšený a udělá všechno proto, aby se jí zbavil. NEJLEPŠÍ UMÍSTĚNÍ: #1 ve fantasy cover by: VeruunWek

„Byla krásná. Nevypadala jako modelky na módních časopisech nebo holky vyvěšené na billboardech po městě. Byla krásná jejím vlastním způsobem. Neměla zlaté vlasy zářící ve tmě. Její oči nebyly v odstínech té nejtmavší modři. Její úsměv nebyl dokonalý..., ale dokázal vám vybít duši z těla. Pokaždé, když se zasmála, usmála nebo jen pousmála, čas kolem se zastavil a jediné, co jste mohli vnímat, byl její, upřímností nabitý, úsměv. Vždy se na vás dívala, jako byste pro ni znamenali neskutečně mnoho, i když vás nemohla vystát, i když by vám nejraději zakroutila krkem, nedávala to najevo. S koncentrací viditelnou v jejích očích poslouchala každé vaše slovo a zajímala se. Jednoduše se o vás zajímala... starala. Byla krásná. Nejkrásnější. Ale nebyl tady nikdo, kdo by jí ukázal, jak nádherná ve skutečnosti je... až do jednoho okamžiku..."

Sunny, která miluje zimu. Antarktida, která miluje léto. A Dylan, který to možná přežije.

Nikdy jsem kluky neřešila, vždy jsem si našla zajímavější věci. Jednou to však přijít muselo. A byl si to právě ty, kdo mě zaujal. Něco na tobě bylo jiného. Byla to ta tajemnost, nevyzpytatelnost nebo odtažitost co mě k tobě táhla? Ale neměla jsem odvahu přijít za tebou, zmohla jsem se pouze na oční kontakt. #7 v teen fikce - 13.5.2016 #25 v teen fikce - 14.12.2016 SHORT STORY

Spolupráce: @LiaFee & @WhiteRaven_ Napůl holka, napůl robot. A kluk, který je fascinovaný vědou. A taky je fascinován jí. Serafine. Caleb Blue, nadějný student vědecko-technické střední školy, se po výhře v soutěži o nejzajímavější experiment ocitá ve velkém laboratorním středisku, kde svůj pokus o vytvoření umělého člověka může zrealizovat. Ale Serafine se vzbudí dřív a místo dokonalého robota s několika lidskými vlastnostmi má Caleb před sebou holku ve svém věku, která má ve spoustě věcí chaos. Serafine se snaží porozumět světu kolem sebe, ale všechno je složitější, než se na první pohled zdálo. Kdo vlastně je? Alespoň částečně člověk, nebo jen Calebův výtvor, poskládaný z lidských a elektronických částí? Cover: @lucy31415 Nejlepší umístění: #2 ve Sci-fi (29. 2. 16) #3 v Sci-Fi (12. 11. 15)