Sedmnáctiletá Mia se probudí v nemocnici, kde se dozvídá, že jí zbývá přibližně šest měsíců života. Má tak před sebou poslední léto a s ním i poslední šanci na to, aby si užila svůj zbývající čas plnými doušky. Rozhodne se jet se svým bratrem na tábor, protože na žádném nikdy nebyla. Ta poslední věc, o kterou by stála, je zamilovat se. Ví moc dobře, co by to znamenalo. Jenže pak se objeví on. Přidrzlý, černovlasý kluk, který otočí její plány vzhůru nohama. Na Miu čeká to nejlepší, ale zároveň i to nejtěžší léto jejího života. • Už po několikáté byl tento příběh terčem kopírování a krádeže. Ačkoliv Poslední tábor rozhodně nepovažuji za to nejlepší, co jsem kdy napsala, má pro mě velkou hodnotu a opravdu si hlídám, jestli ho nenajdu někde jinde. Absolutně nerozumím té potřebě krást druhým jejich příběhy. Uvědomte si, že autorská práva neexistují jenom pro srandu králíků, děkuju. :)

PŘÍBĚH PROCHÁZÍ KOREKCÍ!!!!!!😊 Ona je sekretářka, která si vybíjí své životní frustrace na automobilové dráze, on podnikatel, který utápí svůj volný čas v jezdeckém sedle na statku nacházejícím se v malém městě jménem Pasadena. Ona pracuje v New Yorku, on v Los Angeles. Oba však spojuje práce ve stejné firmě, jejíž zakladatelé se rozhodnou sloučit dvě budovy v centrech naprosto odlišných měst v jednu velkou prosperující firmu, která zůstane v Los Angeles. Pro ni to znamená opustit svůj domov pro svou kariéru, pro něj to - alespoň v jeho úvahách - nepředstavuje žádnou změnu. Jenže se plete, protože tou změnou je právě ona. |Upozornění: V příběhu se objevují vulgární výrazy a sexuální scénky| ©2016 All rights reserved | @Terectioncandy | Romance | 15+

Myslela jsem si, že nemám city. Do té doby, než jsem nepotkala jeho a to byla moje největší chyba v životě. "Kamarádi navždy?" "Ti nejlepší"

Mé probuzení z kómatu nikdo nečekal. Když mě před několika měsíci srazilo auto, myslela jsem si, že bude se mnou konec. Prosila jsem boha, aby mě doprovodil na lepší místo - smiřila jsem se se smrtí, ale on mě nechal žít. Pár týdnů potom, co jsem se probrala, jsem poznala, že se mnou není něco v pořádku. Začala jsem mít noční můry a cítila se neúplná a rodiče mi nemohli nijak pomoct. Prosila jsem je, aby mě pustili zpátky do školy, tvrdila jsem jim, že mi to pomůže a tak se vracím zpátky na místo, kde jsem málem přišla o život. A pak jsem na něj narazila hned první den. Damien je arogantní, naladový a já mám pořád tušení, že ho odněkud znám. Přijde mi tak povědomý, ale jakoby se má část mysle nemohla rovzpomenout. A přesto všechno v jeho očích vidím, že on mě poznává. Zná mě moc dobře, aniž by si to sám uvědomoval.