Mít sny je důležité. Splnit si je však není tak jednoduché. Když už se to konečně podaří, vždy do toho něco vleze. U Melodi to byla láska. Ono by to ani vlastně nevadilo, kdyby ten někdo nebyl jeji šéf. Oba to k sobě přitahuje od prvního okamžiku, ale šefík se svým pocitům brání. Dokonce se začne stýkat s jinou ženou, aby dostal Melodi ze svych myšlenek. Jenže ono to nefunguje. Čím více se ji snaží dostat z hlavy, tím více se mu zavrtává do srdce. Práva láska je prostě jen jedna a tu nic nemůže přemoci. A nebo ano? Druhý díl příběhu Tajemní

On byl lovec, ona byla laň. Anebo to bylo naopak? ~~~ Král naprosto záměrně ignoroval ten cizí výkřik za sebou a poklekl před ní na koleno. „Můžete vstát?" zeptal se ostražitým tónem. Anne chvíli trvalo, než jí došlo, na co se jí ptá, Jakmile si konečně uvědomila, že ta otázka byla adresována právě jí, krátce přikývla. Ještě jednou se pokusila přimět své tělo ke spolupráci, s vypětím veškeré zbývající energie se snažila přinutit své končetiny ke spolupráci, bylo to však marné. Levá strana jejího těla bolestně protestovala, pohmožděná od pádu. „Budeme to brát jako ne." Vzápětí Anne ucítila, jak se cizí ruka jedním rychlým pohybem protáhla zespodu nad jejími koleny a současně druhou, která si její vlastní paži přehodila kolem ramen. ~~~ Ačkoli se děj nese v duchu renesance a využívám reálií z tohoto období, v příběhu nejsou zobrazeny žádné historické osobnosti či územní celky. Jistá podoba je však možná.

Pětadvacetiletá Alex a o deset let starší Aaron mají jedno společné - nebojí se chodit po tenkém ledě. A protože je Aaron nezávislý a v mnoha ohledech nedospělý - což mu rodiče neustále připomínají -, rozhodne se využít Alex k tomu, aby je umlčel. Alex to ale vůbec nevadí, protože sama potřebuje někoho, koho by použila jako pomstu na svého bývalého přítele, který jí zlomil srdce. Taková akce se ale samozřejmě nemůže obejít bez komplikací. A už vůbec ne u někoho, jako je Alex a Aaron. |Upozornění: V příběhu se objevují vulgární výrazy a sexuální scénky| ©2016 All rights reserved | @Terectioncandy | Romance | 15+

„Díky za lichotku, ale teď přejdeme k věci, proč jsem si tě nechal tak narychlo zavolat." „To by mě taky zajímalo," neodpustil jsem si jízlivou poznámku. Král ji přešel. „Když jsme se viděli naposledy, měl jsi plnou hlavu myšlenek na to, že se usadíš. Máš něco takového v plánu, nebo tě už tyhle myšlenky opustily?" „No, teď nějak nebyl čas o tom přemýšlet, měl jsem jiné priority, ale..." „Výborně," skočil mi do řeči, „než budeš pokračovat, mám pro tebe něco co nemůžeš odmítnout a kdybys přeci jenom chtěl, dostaneš to jako královský rozkaz," usmál se na mě. Já se nesmál a ani trochu mi do smíchu nebylo. Vztek, že budu jen šachová figurka v králově hře, mě naplnil až do morku kostí. Jen zázrakem jsem ho držel na uzdě. „A to je co?" chlad mého hlasu naplnil pokoj. Angus Nerdgard je obyčejný žoldák, díky královu rozkazu se mu změní život. Co ho čeká a najde konečně klid a lásku? (fiktivní historický román)

Alie je skoro dospělá žena, která toho ze světa ještě moc neviděla. Na hradě, kde žije celý život propukl požár, její otec je mrtvý a za to všechno může hrabě sousedního panství, Richard. Sama musí utéct a zachránit se před jeho vojáky. Svět mimo hrad ale nezná a začít někde nový život je těžké. Díky náhodě jí mezi sebe přijme zvláštní skupina lidí. Alie si mezi nimi najde přátelé a možná i něco víc. Nic ale nebude tak jednoduché, jak to napoprvé vypadá. Dokáže sama čelit svým strachům? psané od 27. září 2016 #1. v kategorii historický román 13.1. 2018 #3. v kategorii historický román 9.7. # 7. v kategorii historický román 5.1. 2017 # 9. v kategorii historický román 4.1. 2017

Byla chudá. Ale potom přišla ta nabídka. Vezme si dobrovolně hraběte, jen aby zachránila svou rodinu před vyhladověním. To však nevěděla, kdo je hrabě vlastně zač. 10k👁️........4.6.2018 Veliké díky všem❤️❤️❤️

26.říjen 1582 - Madrid, Španělsko ,,Dva roky... dva roky od její smrti a stále cítím tu stejnou bezmoc... Jsem králem největší říše v Evropě, zmocnil jsem se kolonií v Novém Světě... Na jediný můj pokyn můžu zabít 300 mužů, vyhlásit válku, zvýšit daně, postavit největší kostel v dějinách historie ale to dnes pro mě nic neznamená... Nemám tu největší moc jak jsem dřív velmi rád tvrdil... Tu má náš Bůh... Jednoho dne jsem na to, drahá dcero, zapoměl... A on mi ukázal svoji moc... Vzal mi ji... Modlil jsem se, prosil ho aby mi ji tu nechal... Bylo to jediné přání, jediné, které jsem si přál z celého svého srdce... Bůh nebyl milosrdný.... Nebyl ke mně... Věřím však že má milovaná Anna je teď mezi anděly... Byla dobrou královnou, dobrou matkou a manželkou... Každý den se při svých modlitbách ptám Boha proč vzal život jí a né mě... To kvůli mně zemřela... Budu vždy na tu noc vzpomínat, i kdybych žil tisíce let. Tvůj drahý otec, Filip II." ........................................................ Nemusíte se bát, tento příběh nebude o starém, nešťastném králi. My se totiž společně vrátíme o 12 let na zpět. Tam kde se začal psát příběh této velké lásky. Rakouská arcivévodkyně Anna, nejstarší dcera Maximiliana II., musí opustit svoje milované Rakousko, kde prožila šťastné dětství a odjíždí do Španělska aby si vzala panovníka této země. Ten je však o 22let starší a je zároveň jejím strýcem.

Pokračování romantického příběhu z historického Skotska je znovu tu, aby nás provedlo vtipnými situacemi, které zažívají naši staří známí hrdinové. Fergus, Skot, který si myslí, že laird může vše. Liliana, temperamentní dáma, která si nenechá rozkazovat a až nebezpečně neumí s lukem. A samozřejmě jejich roztomilá holčička, Rosemarie. Podmaní si svým dětským úsměvem svého vážného otce, nebo ne? Skotsko je nebezpečná země a člověk si nemůže být jist klidným životem. V jedné chvíli můžete mít vše, po čem toužíte, a v další se to může změnit, protože musíte bojovat o holý život. 1.díl-Jak milovat Skota

Maria Kowalski - jméno, které jsem musela zapomenout. Vlastně jsem se musela vzdát všeho. Přijmout však nové oslovení bylo asi to nejtěžší - bylo to totiž to poslední, co mě pojilo s rodiči. Nic víc jsem neměla. A i toho jsem se měla zbavit. Ztratila jsem toho hodně - nikdy jsem však netušila, že můžu ztratit víc. Že třeba můžu ztratit samu sebe. Když jsem se ale pak viděla - v těch civilních šatech bez žluté hvězdy, vlastně jsem se ani nepoznávala. Tolik let byla ta hvězda mým doplňkem a najednou byla pryč. Maria? Hannah? Nebo někdo úplně jiný? A to měl být můj nový život. Jak jsem ho ale měla žít, když jsem nevěděla, kdo vlastně skutečně jsem. Nebo mou duši vystihuje už jen to číslo vytetované na mém předloktí? Volné pokračování příběhu Za branami tábora, tentokrát pohledem Marie - nebo snad Hannah? Ideální nejen pro všechny, kterým v již zmíněném příběhu chyběl „šťastný konec" - kterého se snad nakonec všichni dočkáme - kam nás ale vlastně kroky Marie zanesou? To zatím nikdo netuší...

„Nikdy," vykřikla jsem. Otočila jsem se zády se slzami v očích. „Jak to, že si ho nevezmeš?" vykřikl můj otec. Hrozivým krokem se blížil ke mně. Dostala jsem strach. Můj otec se zdál na první pohled jako hrabě se slušnou rodinou, ale pravda byla úplně jiná. Odstoupila jsem od něho krok. Zády jsem narazila do zdi. Byl u mě. Naklonil se ke mně a zašeptal mi do ucha: „Ty si ho vezmeš nebo skončíš ještě hůř než nějaká děvka a nejenom ty, ale i tvoje sladká sestřička." Usmál se a odešel.