jeden velký experiment o nekonečnu a krásných večerů se špatným pravopisem, malýma písmenama a žádným dějem

Podzim se nekoná, srdce jsou zlomený a otevřený stránky deníku nic neznamenaj. Uplakaný noci a revoluce, špatný rozhodnutí a splašený stíny. Schovávaj se pod sedačkami v tramvajích, v místech, kde pražský děti sledují ruský tanky. Tam, kde je nekonečná noc a 'navždy' nemá žádnej smysl. 17. 11. 2016 - #6 v Poezie

příběhy básníků a umělců, ať už vymyšlených či nikoliv

- Co máš rád? - Jak mě chceš vidět? - Jak to myslíš? - Jestli chceš vědět, že mám rád motýlky, kytky a tlusté knihy, nebo vnitřnosti, krysy a horory.

Propojení mezi srdcem a mozkem je velmi silné. Ale propojení mezi lidskou duší a vesmírem je nekonečné. 2. 9. 2016 - #2 v poezie

"Čum, čum, vole...to je kunďák..." slyší za sebou, ale nemá odvahu se ohlédnout. Co když mě tady hned první večer ojedou? Ale vždyť nejsem v lochu. Jsem v léčebně. To je skoro nemocnice. "Padejte. Padejte na svý pokoje! Okamžitě!" zřejmě přímý zásah dozorce. Nepostřehnul to, protože byl zamčen v pokoji. Ve svém pokoji. S vlastními mřížemi.