Mikropovídka Vlasy mateřství je intimní sondou do paměti mladého muže, kterého v den výročí matčiny smrti zaskočí nečekaná asociace. Ve stísněném prostoru koupelny na vysokoškolské koleji se skrze obyčejný rituál česání vlasů otevírá brána do minulosti. Vzpomínka na milenku Justýnu se plynule přelévá v zasutý obraz mateřské péče, čímž text odhaluje křehkou hranici mezi erotickou a mateřskou láskou. Je to příběh o tom, jak se doteky v naší paměti vrství jeden na druhý a jak palčivá může být prázdnota, když ruce, které nás hladily, zmizí.

Byla jsem mladá, bezstarostná a přesvědčená, že svět je bezpečné místo. Pak se všechno zlomilo. Ocitla jsem se tam, odkud se neutíká. Kde se mlčí, poslouchá a přežívá. Mezi lidmi, kteří berou svobodu jako zboží. A přesto... někde v tom temnu existuje něco, co mě nutí věřit, že ještě není konec. Protože i v nejhlubší tmě může vzniknout světlo. Otázkou je - má cenu mu věřit?