Josefína je 22letá studentka práv a krom studia také pracuje v menším vydavatelství jako korektorka. Má dvě bláznivé kamarádky, se kterými se nikdy nenudí. Miluje kafe, knihy, obzvláště Harryho Pottera, a svůj klid. Je dost introvert, nerada se seznamuje s novými lidmi, nesnáší neznámé situace a taky přítele své matky. Žije si ve své poklidné malé bublině, na které v nejbližší budoucnosti rozhodně nehodlá nic měnit. George má už pár let po třicítce, žije v Londýně a je dosti populární herec. Ale poslední dobou jej všecko pěkně štve, to, že nemá prakticky žádné soukromí, že se s ním naprosto nepochopitelně rozešla jeho přítelkyně... Má zkrátka pocit, že ačkoliv má skoro vše, co kdy chtěl, pořád to nějak není ono. Proto ze dne na den učiní rozhodnutí, které zásadně ovlivní jeho život. Osud jim jednoho dne zařídí krásně klišoidní setkání na chodbě činžáku a to, co začalo jako trapná scénka, záhy přeroste v naprosto ultimátní přátelství, nad kterým jejich okolí bude ještě pěkně kroutit hlavou.

Draco Malfoy by letošní Vánoce rád zrušil nebo je úplně zakázal. Po všem, co má za sebou a po všem, co mu válka vzala, se nedokáže naladit na tu správnou vánoční vlnu. Ani nechce. Bradavičtí studenti ho dohánějí k šílenství a z vánoční výzdoby hradu se mu obrací žaludek. Proto vyhledává společnost nebelvírské princezny, která letos stejně jako on nemá vánoční náladu, což je mu sympatické. Společně ale přicházejí na to, že nakonec přece jen existují tradice, které stojí za to dodržovat. A jako bonus Draco Malfoy získá vlastní a jedinečnou vánoční tradici. *** Vánoční jednodílovka, která by se dala nejspíš zařadit do žánru romantických komedií. Délka: 7 509 slov Zveřejnění: 29.12.2020 *** Slavnostně přísahám, že postavy a místa ze světa Harryho Pottera náleží nepřekonatelné J. K. Rowlingové. Povídka není psána za účelem zisku a žádný mi z ní ani neplyne.

Stačil jediný pohled, jež mu zajistil pád. Věděl, však neustoupil. Stačilo naivní rozhodnutí, a přesto se to zdálo tak snadné. Stačila vzpomínka...a byl ztracen.

Tenhle příběh začíná na samém konci. Ale mělo by to jít popořadě - začalo to nenávistí, která se proměnila v to nejkrásnější, co mohla doufat. V nádhernou růži. Jenže pak té růži opět, však nečekaně narostly trny, které uměly ranit. Však nechtěla, aby se utrápil, aby se zničil, proto udělala to, co udělala. Pro něj. Tak snad to jednou pochopí.

Měl to být hezký večer, ale stala se z něho noční můra. Hermiona viděla něco, co nikdy vidět nechtěla. Cítila něco, co nikdy cítit nechtěla. Sice k tomu tak nějak směřovalo, ale stále doufala. A doufání je na nic. Srazilo ji to. Ranilo. Utekla od toho pohledu a chtěla být sama, chtěla ticho, nechat se strávit tou bolestí ale... pak se za ní ozvalo: "Myslela sis, že tě nenajdu?"

Máma mi vždycky říkala, že nejdůležitější věcí v životě je řídit se vlastním srdcem. Už mi ale zapomněla vysvětlit, že láska není ani zdaleka všemocná a ne každej si ji zaslouží. Život mi nicméně připravil ještě daleko horší lekce, než bylo zlomený srdce. Naučil mě, že za chyby se tvrdě platí a jejich cena je mnohdy až příliš vysoká; že můžou zbořit naše ideály, iluze a občas i všechno, kým jsme kdy byli. A úplně nejhorší uvědomění je, že čas nevrátíme zpátky, cizí krev nesmyjeme z vlastních rukou a dětskou nevinnost nakonec navždy pohřbí popel přinášející věčnou prázdnotu. Přišel čas čelit krutý realitě války. Až do úplnýho konce. Volné pokračování příběhu Žít bez srdce. Znalost původního díla není úplně třeba, ale některé postavy vám bez něj mohou připadat trochu out of character :) Najdete ho tady: https://www.wattpad.com/story/188137027-%C5%BE%C3%ADt-bez-srdce Všechny místa i postavy (kromě mých vlastních) náleží J.K. Rowlingové. Příběh není psán za účelem zisku.

Hermiona Grangerová, absolventka školy čar a kouzel v Bradavicích, po válce na příkaz Ministerstva kouzel musí pracovat na místě, kde už nikdy nechtěla být. Nebojí se práce, ale toho místa, vzpomínek - toho roku, který tam musí strávit. Poslali jí tam zcela nekompromisně, aniž by jí prozradili podstatné detaily. A i kdyby je věděla, měla by na výběr?

Blaise udělal něco, co by jako nejlepší přítel neměl. A tak se to teď snaží s pomocí jedné nejmenované zrzky napravit. Jenže, když se jim konečně podaří dostát jejich cíle, postaví se jim do cesty překážka, se kterou nikdy nepočítali. A sice děti.

Po mnoha letech Hermiona pracuje na Ministerstvu kouzel, kam vždycky chtěla. Po válce se všechno změnilo a teď můžou lidem pomáhat. Je to zapotřebí, protože země kouzelníků a čarodějek je stále v hrozném stavu - stačí se rozhlédnout. Všude jsou chudáci, kteří nemají nic a kteří by se ničeho nebáli. Hermiona je touží zachránit, ale zároveň se jich bojí. Po zkušenosti se jich děsí a vyhýbá se jim velkým obloukem. A co nejhorší jí může potkat? Když před jedním utíká, aby nevědomky padla druhému do náruče.

Člověk toho může dostat za život hodně. Něco hezkého a milého jako hřejivý polibek a něco zlého a bolestného jako tvrdou ránu. Začalo to skoro nevinně, ale se zlým úmyslem. Skončilo to tragicky, však naděje umírá poslední, nebo ne? Draco Malfoy ji nejdřív musí dostat. Ale pak? Pak by ji rád dostal - naději. Jen šanci. Možnost. A ji.