Krátký příběh o tom, co se může stát, když jsou lidé pošetilí a nepřipravení na změny. Ale neberte to příliš vážně. Je to jen vážná pohádka.

Jsem Elizabeth. Můj život je normální, jen já jsem jiná. Jsem Láva, nejsem jen oheň nebo jen Země. Živly se nám zvrtly, a tak se rodíme my. Děti živlů Nejsme ani jako naše rodiče, musíme se učit sebeovládat někde jinde... #21 Fantasy - 21.3.2016 #13 Fantasy - 28.3.2016 #10 Fantasy - 5.4.2016 #4 Fantasy - 12.4.2016 #3 Fantasy - 17.4.2016 Hej! :D #2 Fantasy - 21.4.2016 Fáááák :D #1 Fantasy - 15.5.2016 Nekecéééj :D

Tento příběh vypráví o chlapci, který téměř každý den žije v temnotě. Jeho jedinou jiskru světla představovala máma. Ale i tahle jiskra uhasla v momentě, kdy její srdce přestalo tlouct a její duše opustila tento svět. Zanevřel nad lidma. Přestal jim věřit, protože jej zklamali. Začal přemýšlet a došlo mu, že to je třeba jeho vina a za to se nesnášel. K tomu jeho každý den ničil Démon. Chtěl se skrýt. Utéct před lidmi, kteří ví, co je zač. Brácha mu v tu chvíli podal pomocnou ruku a odešli. Trvalo však jen chvíli, než přišel jeho Démon, ale i s Démonem přišli lidi, kteří jej milovali takového, jaký je. A nakonec přijde Anděl, který ho ochrání.

Nemluvím. Můj hlas není pro ostatní příjemný. A proto jsem přestala mluvit úplně. Už si ani nepamatuji, kdy se mnou někdo naposledy promluvil, aby se semnou spřátelil. Bojím se, že když promluvím, tak všem vykrvácejí uši. Dokonce si myslím, že už jsem zapoměla, jak mluvit. Ale zkoušet to radši nebudu. Místo mluvení používám notes. Ve škole, doma, ve městě.. prostě všude. Nemluvím od té doby, co jsem se naučila psát a číst. Teď mi je 15. Rozumím ostatním, ale občas bych raději nerozumněla.. Znakovou řeč nepoužívam, protože jsem zatím nepoznala nikoho, kdo by ji uměl. Moc zájmů nemám. Jen dělám judo a učím se. Se svým životem jsem se již srovnávala.. dokud se neobjevil jistý chlapec, který mě donutil vrátit se na začátek. Donutil mě se učit mluvit. Donutil mě se začleňovat do kolektivu.. a nedonutil mě jen k tomu.. donutil mě ho i milovat...

V Asgardské věznici se jednou narodilo dítě. Nechali ho tam. Z dítěte vyrostla dívka jménem Moya. Jednou se seznámila s Lokim. Netušila kdo to byl, nevěděla co spáchal. Viděla jen muže, který byl tisíckrát hezčí než ti špinavý grázlové všude kolem ní. Zaujal ji a ona jeho. Co vše se jim stane? Prožijí krásný, společný život plný radosti a lásky? Nebo osamocený život plný bolesti, hněvu, strachu a zla?

Erick: „Jak je to s tvou sestrou?" Tom: „Už jsem ti vysvětloval mnohokrát. Byli jsme s ní u hodně psychologů. Ona...je jiná...už od malička. Svět vidí v číslech, a ne v lidech. Ona necítí pocity, co my." Erick: „A ty?" Tom: „Je to má sestra, dvojče. Mám ji rád. Mám rád Sierru." _____________________________________________________ cover: @Marky_Kuci_27

Talent. Každý nějaký chce, ale když ho má ... Já talent mám, ale chybí mi aparát, kterým bych ho využila. Mám blok v těle i v hlavě, který mi brání můj talent využít. Víc než jsem získala jsem ztratila. Během jedné noci.