„Bráško?" „Ano, princezno?" „Proč ti říkají buzna? Co to je?" „Víš, to je zlé označení pro jiné lidi jako jsem já." „A je špatně, že jsi jiný?" „Není, ale to oni nechápou. Nemají mě rádi." „Já tě mám moc ráda a budu taky jiná. Budeme oba dva jiní." „Jsi moje zlatíčko, co?" „Bráško? Co to bylo za ránu?" „To byl strýček." „Aha." „Takže se utíkej zamknout do pokoje a nikomu neotvírej, ano?" „Ano, přijdeš pak?" „Jasně, že ano a teď utíkej." Takhle si tě pamatuju, bráško. Jako usměvavého a vždy veselého, ale byla jsem příliš malá na to, abych pochopila, co se děje pokaždé, když zamknu dveře. Je mi to moc líto, bráško. Tak moc... - Upozorňuji, že se jedná o příběh s krátkými kapitolkami založených na dialogu, ve kterých se vyskytuje násilí, sebepoškozování, vulgární výrazy a homosexualita. Děkuji za pochopení.

Připletla se, kam neměla. Když už si myslela, že z toho vyjde jakž takž v pořádku, to nejhorší teprve přišlo. Nepřestávala však být svá, nepřestávala být veselým blázínkem. Jejím plánem bylo dohnat boha lstí, lží a neplechy k šílenství.

Poslední dobou ji pronásledovaly podivné noční můry, při kterých pomalu nedokázala odlišit sen od běžné reality. Nikomu se o tom nesvěřovala, dokud nezačaly přecházet hranici únosnosti. Brzy pochopila, že její snění někdo ovládá... Ale ať to byl kdokoliv, znal celý její život!