povídka psaná společně s Veeronikan.

"Nevěděl jsem, že tě tady najdu," ozval se známý hlas za mnou. Napjala jsem se a předtím, než začnu čelit čemukoliv, co se zde bude odehrávat, vydechla. Pomalu jsem se otočila a pohlédla do prázdných očí, které na mě hleděly. "Jen jsem nevěděla co dělat a tohle místo," odmlčela jsem se a vlastně nevěděla, co dál říct. "Chtěl bych se omluvit. Vím, že bych neměl očekávat, sakra," zakryl si tvář dlaněmi a snažil se poskládat slova, které bylo zřejmě těžké říct. A pak vydal skličující zvuk a zakroutil hlavou. Bez dalších slov se postavil k blízkému stromu a opřel se o něj. Popadla jsem zbytky své odvahy a přešla k němu. Jeho oči teď byly zavřené, možná to bylo tím, že nechtěl, abych viděla to, jak se cítí. Problém byl v tom, že jsem se nemusela dívat do jeho očí, abych to zjistila. Cítila jsem všechen ten tlak proudící okolo nás. Nedalo se to už vydržet. Přešla jsem ještě blíže, dokud nás nedělil jen pouhý kousek. Vztáhla jsem ruku a pomalu jí položila na jeho tvář. Bylo chladno, ale jeho tváře byly horké. Jako by plakal nebo byl nemocný.

Bloudil jsem tou velkou budovou, a dokonce jsem někde, ani nevím kde, splašil i plán. Který mě zavedl, tam kde jsem začal. Tohle je jako bludiště, chodím pořád dokola a už mě to vážně nebaví. Nějaká hodná duše, která mi pomůže? Opřel jsem se o zeď a vyčkával na záchranu a jen tak si pobroukával. Najednou ze dveří někdo, abych to upřesnil, vypadl a skončil na zemi. Přímo přede mnou. "Ach, bože, nesnáším ty debilní dveře," mluvila si pro sebe. Moment. To je ta holka, kvůli které jsem se nemohl dívat na ty modelky - teda ne, že bych to měl v plánu. Rychle vstala a urovnala si džíny a její pohled spočinul na mě. "Copak, nenašel si toalety?" uculila se, a já nabil vědomí, že jí to přišlo dokonce i vtipný. No, dobře ono to i vtipný je, z mé situace. upozornění: tohle je moje první zveřejňovaná povídka, kterou jsem napsala cca před 3 roky.

S tímhle příběhem jsem začala, když jsem na tom zrovna nebyla nejlépe tak proto to šílenství a depresivní začátek. Je to příběh o tom, že i lidé se špatnou minulostí můžou mít svůj šťastný konec. -Popis autora. Předem chci jen říct, že tenhle příběh není můj. Je jedné holky která to dřív napsala a pak smazala a já to teď chci přepsat, protože si myslím, že tak skvělej příběh by na Wattpadu měl určitě být.

Víš, kdy přestává být nestvůra nestvůrou? Když ji miluješ.

Pátý díl série Big bad boy odhalí světlé i tmavé stránky starostlivé maminky Sophie,která by pro svého manžela Nialla,pro své děti Ciaru a Thea a pro své nejlepší kamarády udělala cokoliv. Ale.. Co se stane,když jim do života nevědomky vstoupí jeden člověk? Roztrhne pavučinu jejich snů a toho,co doteď vybudovali? © Violent words - Good girl gone bad (Big Bad Boy 5) [CZ1DFF] Written by Minnie Horan <3

"I přesto kolikrát mi ublížil, jsem mu vždycky podlehla. A to nejhorší na tom je, že jsem se do něho pokaždé zamilovávala ještě víc... Všechny hádky, lži, podvody.. vždycky jsme si našli cestu k sobě, ale tentokrát vím, že se nevrátí." zašeptala jsem. #3 in FanFiction All Rights Reserved ® SoUncool