Vždycky jsem milovala noční procházky. Procházet se opuštěnou Londýnskou ulicí, ničím a nikým nerušená. Vždy jsem se vrátila domů naprosto uvolněná, s uspořádanými myšlenkami. Ovšem jedna noc mi byla osudná. Nikdy si nepřestanu vyčítat, že jsem v tu noc vytáhla paty z domu. Teď jsem mohla být s rodinou a přáteli v prostředí, které miluji. Místo toho teď trčím v téhle odporné místnosti. Ležím na smradlavé, rozpadlé matraci. Do zad mě nepříjemně tlačí trubky, ke kterým jsou přivázaná má zápěstí. Pouta se mi nepříjemně zařezávají do kůže. Přeji si jen jednu věc, aby tohle celé byla pouze noční můra.

"Byl můj... a já byla jeho. Byli jsme jedno." Zatímco jsem na něj čekala, věděla jsem, že se mi mstí tím nejstrašnějším způsobem. Jeho touha po pomstě mu zatemnila mysl. Ale mně to nevadilo. Milovala jsem ho tak jako tak. Protože přesně jak řekl Christian; byl moje Monstrum. Stejně jako já byla jeho anděl.