24 Hours
Dej mi dvacet čtyři hodin a já ti ukážu život.
Nastoupil do autobusu a spatřil ji. Seděla tam a nezaujatě hleděla skrz ušmudlané autobusové okno. Její červený kabát přitom prozařoval okolní šero. *** S očekáváním se dívala na zastávku a její mechově zelené oči vyhledávaly ty jeho průzračně modré.
Myslela jsem, že po návratu ze Země už mě nic nepřekvapí. Tak to jsem ještě netušila, jak moc jsem se spletla. Nechápu, jak se vše mohlo tak pokazit. A hlavně PROČ se to pokazilo. Ten okamžik si pamatuji naprosto přesně. Bylo to na lunárních slavnostech. Na těch zatracených lunárních slavnostech. Právě tam byla vyřčen...
Temnota. Nic jiného už delší dobu neznám. Nejprve jsem si myslela, že jsem mrtvá, ale to by mě nemohla tak příšerně bolet hlava. Nebylo by to fér, veškerá bolest čeká na člověka jen v životě. A tím se dostávám k dalšímu svému problému... nepamatuji si na svůj život. #20 Fantasy Cover a trailer: OstruzinKa4