In the future, everyone who's bitten by a zombie turns into one... until Diane doesn't. Seven days later, she's facing consequences she never imagined. * * * * * As civilization collapses under a relentless wave of zombies, Diane and her friends take shelter in a military base. However, while she's rescuing another survivor, Diane gets bitten by one of the monsters. She hides it and runs away, knowing she only has days left to live. But she soon discovers she isn't turning into a zombie - she's turning into something else. --------- Excerpt: I looked up and stared. My reflection looked back at me in the mirror of the dark room. My eyes were literally glowing, there was no mistaking it. It was not a reflection of light, or any of the other excuses I had used or others had assumed. They were glowing a light sapphire blue color. It was not a bright glow, but it was definitely a glow. Glowing eyes were not normal. Okay, at this point I had to admit it, I was no longer normal. What was I then? For that, I had no answer [[Word count: 495,000]] Copyright August 2016. All Rights Reserved. Readers may not copy, alter, or steal this story. Fanfictions are allowed to use my *world* and *zombie rules* as long as credit is given. Cover was lovingly made by JimenaVivancoo.

Fyn Bröstel se vrací do institutu a zapojuje se do každodenního života tak, jako to bylo před misí do KLDR. To, co se stalo ji ale stále dohání, a na mysl ji tanou otázky, na které chce znát odpověď. Proč ona? Co je na ní tak výjimečného? Kde se vzala ta strašidelná intuice, která jí říkala, co má kdy udělat? A jak to myslela 3056ka, že by na ni rodiče byli pyšní? A před čím dlouho utíkali? On je znal? Co všechno o sobě Fyn NEVÍ? ______________________ Jedná se o pokračování příběhu Fyn, dívka číslo 666. Pokud někdo nečetl první díl, MUSÍ si jej přečíst, jinak se nebude ve druhém díle vůbec orientovat. _______________________ Rády si přečteme Váš názor. Nezapomeňte komentovat a hlasovat. Doufáme, že se Vám bude pokračování líbit. Katrinity a Bris

City... Co? Proč je cítím k lovné zvěři? Mám ji brát pouze jako podstatu života, její smrt pouze jako nevylučitelnou součástí jejího bytí, ale co když mi je líto jejího osudu? Nemůže za to, že se narodila jako slabá... Jmenuji se... ani nevím, jak se jmenuji, jsem vlk, co si pamatuji... nemám jméno. Co se stane, když Bílá tlapka, jak jí později pojmenují, najde lidi? Co když zjistí, že není tím, čím vždycky byla. Tím, že věděla, že je až do morku kostí. Co když zjistí pravdu, co jí někdo zapomněl říct... <3 - 2. 11. #2 <3 - 4. 11. #1 Děkuju všem, co tohle čtou a baví je to :3 :')

"Lépe než nenávidět a mstít se, je zapomenout a milovat znovu." Je osud opravdu tak krutý a vybírá si vždy pouze hrstku lidí, které trápí od jejich narození až do smrti? Nebo si to jen představovala? Nedokázala si odpovědět. Jediné, co věděla, bylo to, že už neměla ani právo mluvit do své vlastní svatby. Ale pokud promluvit a postavit se proti jejich rozhodnutí znamenalo smrt - byla to opravdu cena, kterou by byla ochotna zaplatit?

Sherlock Holmes brzy zjistí, že přímo v srdci Anglie žije žena, které by si ( a to on samozřejmě nepřizná ) ani nevšiml, pokud by se mu nepřipletla k případu. Cassandra naopak nemá zájem, aby si jí všímal slavný detektiv. Co se ale stane, když se cesty slavného detektiva a ženy skrývající se před svou minulostí, protnou? Nejen Cassandra zamíchá kartami Sherlocka a jeho okolí, ale také Sherlock výrazně ovlivní Cassandřin život. Může tento střet dvou duší na londýnském bojišti skončit šťastně, nebo jsou šťastné konce výsadou pouze pohádek?

Přišel jsem na jednu zajímavou věc. Věc, která se týká jeho a zároveň všech. Ta věc, nebo spíše ta slova se týkají i mě. Vím to s naprostou jistotou. Nikdy. Nikdy nechci, aby mi popřál sladké sny.

Mei je normální středoškolačka s velkým zájmem o knížky. Na začátku prvního ročníku se setkala s chlapcem jménem Ryuu, kterého zachránila před šikanou a stala se jeho ochránkyní, alespoň do doby, než se ve škole objeví chlapec, který jí až moc připomíná minulost, která ji stále tíží a ona na ni nemůže zapomenout. Proč jí tolik připomíná minulost? Zero je odjakživa rváč, ale také je to kluk jako každý druhý, kromě výjimek. Má bohaté rodiče a staršího bratra, ke kterému v dětství hodně vzhlížel. Proto se pro něj vždy rval při zápasech v baru. Ale jakmile přestoupil na novou školu přišel zlom, který mu naboural veškeré standardní chovaní. Hnědovlasá dívka, která mu absolutně naruší režim. Co je ta dívka zač? Oba dva skrývají spoustu tajemství ze své minulosti. které je donutily ke změně. Co když se v jejich životě vyskytla ta samá osoba?

Kritická Arogantní Temperementní Extrovertní, to je prostě K.A.T.E. „Říká se -'Chlapec, který přežil', že?" „Asi, proč?" zeptal se mě Tony bez sebemenšího zájmu a pokračoval v bezcílném projíždění televizních kanálů. „Já jsem tedy dívka co... co nalezla svou pravou rodinu," spokojeně jsem do vzduchu nakreslila duhu. „Spíš kořen, co do všech rýpal tak dlouho, až se jeho přátelé složili na opuštěný ostrov, kde ho, v případě nouze, na nějaký čas odloží." "To zní jako plán," zasmála jsem se nejistě. Věnoval mi vážný pohled. "To si piš." #2 - Fan fiction #3 - Fan fiction POSLEDNÍ KOREKCE - 2020/7

Jak se James a Lily mohli dát dohromady? Jak Pobertové prožívali svůj poslední ročník? Jak vypadal jejich život po opuštění bezpečí, které jim poskytovaly Bradavice? To vše a mnohem více se dočtete v této povídce. UPOZORNĚNÍ: Pokud Ti je méně než 12 let, tak si tento příběh prosím schovej do wattpad knihovny a pár let počkej...

Trailer na adrese: https://www.youtube.com/watch?v=3Qm_RrlBU88 Co kdybyste se jednoho rána probudili a u Vás doma by bylo několik cizích lidí, kteří by Vás měli někam odvézt? A co kdyby je v tom Vaši rodiče podporovali? A Vy byste byli svázáni a odvezeni na místo, kde takových, jako jste Vy, jsou stovky? To se stalo jedenáctileté Fyn, která se zničeho nic ocitla ve škole, o které není nikde ani zmínka a která se specializuje na určitý typ vzdělání. Tresty jsou zde na denním pořádku, spousta studentů se nedožije své první zakázky a přátelství Vás může někdy stát i život... Katrinity a Bris Vyrazil ven a já ho následovala, přešli jsme plac, na kterém jsme toho rána všichni stáli a poté prošli kolem několika menších budov, které se ukázaly být tělocvičnami a posilovnami. Zastavili jsme, když mě dovedl až úplně dozadu, co nejdále od hlavní budovy, kde mi z výjevu, který se mi naskytl, spadla brada. Přede mnou se rozprostírala ohromná travnatá plocha, po které pobíhaly skupinky lidí, nebo jen stály v kruzích a napodobovaly své učitele. Scott si všiml mého tupě užaslého výrazu a usmál se. Poté si přede mě stoupl, roztáhl ruce a jakoby slavnostně pronesl: „Vítej na místě, kde necháš pot, krev a pravděpodobně svou lidskost."