// Prochází betací od @TnaKenov a @netopyrka83 :) // „Och, božíčku, vypadám tlustě?" Prsty s tmavě nalakovanými nehty zabubnovaly o štíhlou tvář chlapce, který se před zrcadlem promenádoval v nařasené sukni sahající mu až pod kotníky. Zachichotal se, vystrčil na sebe do odrazu zadek, kterým krátce zatřásl a následně pohoupal do boků. „Ba-rok-ní boky!" odsekával při každém zhoupnutí do strany. „Vypadáš směšně," můj hlas se třásl víc než volány sukně, se kterou šili všichni čerti v podobě mladého muže. „No to jsi kamarádka? Takhle mě necháš jít mezi lidi? Tedy, člověka?" Jeho hraný afekt nikdy neznal hranic. To už byl úděl herců. Pohoršeně zavrtěl hlavou, dal mi políček. Hned na to laškovně zvedl koutek, svůdně zavrčel a vyhrnul si sukni nad kotník, který předsunul ke mně. „Rajcuje tě to?" pokračoval, „Pokud řekneš kouzelná slůvka, možná uvidíš i kolínko," pokoušel mě dál, jeho obočí několikrát poskočilo, nohu mi strčil pár centimetrů od obličeje. „Kouzelná slůvka? Abrakadabra, hérečko!" přistoupil jsem na jeho hru. „No výborně!" zajásal s neskrývaným nadšením a sukni si vykasal až ke stehnům. Odhalil tak svoje hubené nohy mírně postavené do tvaru písmena X. Odskočil ode mě zpátky k zrcadlu, otočil se do něj, zavrtěl hlavou a přivřel oči. „Tak mladá...A taková štětka!" spráskl ruce k sobě a jedna mu pak vystřelila k čelu, kde naznačila přicházející mdloby, načež se skácel jako pytel brambor k zemi. A potom jsme oba vybuchli smíchy.

Tris byl pořádně zmatený ještě předtím, než uviděl tu pihovatou holku zvracet do pisoáru. Měl asi šestnáct, ačkoliv mu připadalo, že žije teprve pár měsíců. Během nich si stihl splašit brigádu v nóbl podniku a zjistit, že je pěkně divný. S rodiči to měl jako s talentem na hraní binga - určitě nějaké měl, ale připadalo mu zbytečné se tím zabývat, všichni spolužáci znali jeho a on je ne, bydlel na internátním pokoji a jeho jediným majetkem (který si nekoupil poslední dobou sám) byl plyšový jelen, sportovní luk s toulcem stříbrných šípů, oblečení a zubní kartáček. To poslední, po čem toužil, bylo zatažení do světa bohů a hrdinů. Přesto se dostává do Tábora polokrevných, kde se dozvídá, že by vůbec neměl existovat. Mezi bohy víří spory, Trise pronásleduje hněv jeho údajné matky Artemis. Nezbývá mu tedy nic jiného než se vydat na nebezpečnou výpravu, pokusit se najít pravdu o svém původu a získat zpátky vzpomínky na svůj předchozí život. Má čas do úplňku. A pak mu zbyde jen šíp mezi žebry.

Některá jména jsou předurčena stát se legendami, některá jsou zapomenuta a některá prostě jsou. Nad Tanayiným jménem se nijak zvlášť nikdo nepozastavoval, a tak sama sebe zařadila do té třetí škatulky. Moiry jí však připravily jinačí osud. A zatímco se za humny Tábora polokrevných šikují římské jednotky, tak se ve stínu Athéniny sochy odehrává něco ještě děsivějšího. Něco do čeho je zapletena i Tanayina nitka osudu. -OBSAHUJE SPOILERY NA BOHY OLYMPU- -Volně navazuje na: Polokrevní: Sestra srubu číslo sedm-

Moiry si s námi umí pěkně pohrát, viď? Určitě si tam někde sedí, smějí se nad ironií našich osudů a dohadují se, kdy se mnou ztratíš trpělivost. Už jsem ti říkala, že si tě nezasloužím?

Když už Armageddon není ničím než stínem minulosti, Nebe i Peklo se vrátily ke svým obvyklým povinnostem. Ovšem ve vesmíru, kde vítr vane každou chvíli zcela jiným směrem, by byl zázrak, kdyby Azirafal s Crowleym mohli prožít zbytek své věčnosti v klidu. Letenky sedmi smrtelných hříchů a sedmi nebeských ctností byly proházeny, což uvrhlo celý svět do spárů chaosu, a tři novorození jezdci Apokalypsy našli svého dalšího vůdce. Navíc se zdá, že to, co Crowley definuje jako snesení se vycházkovým tempem k zemi, svému označení příliš neodpovídá...

Avengers jsou zvyklí, že v boji s Lokim se může stát ledacos zvláštního. Na situaci, která nastala, však připraveni nebyli. Magie navrátila Lokiho s Thorem zpět do let dětských. Ostatním Avengerům nezbývá nic jiného, než se o ně postarat - a že hlídat mimozemské božské prince není jen tak. //Skvělý cover vytvořila @Gipi155!

Nad Asgardem nedrží ruku jen Všeotec. V jeho lesích se ukrývá cosi jiného... Loki je mladý princ, netoužící po trůně, či moci a slávě. Je stále téměř nedotčený okolním světem díky své introvertní povaze. Jak se z něj tedy mohl stát někdo, kdo sní jen o podmanění celého světa, jež chrání Yggdrasil? Jak těžké to vlastně v mládí měl? A co nechalo trvalou jizvu v jeho duši?

U nás v lese žil vlk, kvůli kterému se lidé báli chodit do lesa. Přítomnost toho predátora, který při dlouhých nocích táhle vyl na měsíc, je nutila pociťovat strach a respekt. Nikomu už nezáleželo na tom, že byl starý a nemocný - nemohl nám ublížit. Viděli pouze to nebezpečné zvíře, jehož zlaté oči na nás hleděly z lesa. Stejné je to s lidmi. Nevíme, jací jsou, dokud je nepoznáme. A neexistuje lepší způsob, jak je poznat, než skrze otázky.

Vzestupy a pády. Naděje a bolest. Osud, myšlenky a pocity dokáží být poměrně ošemetné... Zvlášť pro mladou a citlivou dívku jako je Nema. Příběh o hledání sebe sama, přátelství, šikaně a nové naději. Taktéž o rodině, lásce - a ze všeho nejvíc o životě jako takovém. (3.2. 2017) Č. #216 v kategorii Teen fikce (4.2. 2017) Č. #184 v kategorii Teen fikce (5.2. 2017) Č. #127 v kategorii Teen fikce (Anotace ke staré verzi: Nema je křehká dívka, která už si už zažila svoje. Díky jejím odlišnostem byla vždy terčem posměchu ostatních, anebo končila sama - jako jediná bez přátel. Poté, co se k ní všichni otočili zády, nastoupila do ústavu Sunny Hill, aby podstoupila léčení. Ví o sobě, že je nemocná. Cítí se rozbitě, potřebovala by spravit. Její deprese a hluboký smutek zjevně nemají žádné dno, ocitá se jen hlouběji a hlouběji kdesi ve svém vlastním životě, ale nemá možnost něco změnit. Je nemilovaná a okolí ji zavrhlo, útěchu tak nachází pouze v lidech, kteří jsou jí alespoň nějak podobní - v dalších pacientech Sunny Hillu. Jednou se ale něco změní. S příchodem nového dobrovolníka se Nema z nějakého důvodu začíná otevírat a skutečně mluvit, třebaže jen s ním. Kyle se tak stává prvním člověkem, kterému od svého posledního pádu věří natolik, aby se mu svěřila. Nema se touží uzdravit - a s trochou pochopení, drobností k radosti a pomoci k nalezení smyslu života má možná konečně šanci na uzdravení.)

Sam s Deanem mají kvůli svým leviathaním dvojníkům momentálně v patách nejen bandu příšer, ale i prakticky veškeré bezpečnostní složky napříč Amerikou. Když na chvíli zastaví v motelu, nejhorší, co mohou očekávat (kromě mizerné kvality wifi připojení), je nečekaná návštěva některého z pronásledovatelů... Nebo ne? *** VAROVÁNÍ: 1. Až na zmínky bokem se nedočkáte žádnýho nadpřirozena. Sorry. 2. Moje zacházení s tragikomičnem může citlivějším povahám vadit. 3. A i když se tu objeví dítě, nehledejte takový ty sranda situace typu "dva chlapi si nevědí rady s děckem, jehehe". Tak úplně je asi nenajdete, případně ve formě, která není tak úplně vtipná. Viz bod 2. COVER je od @zirafice! A hrozně se mi líbí. Doporučuju taky profil k nahlédnutí pro nějaký to fajn čtení.