Tento příběh je o 16ti leté Malie, která chodí na Uměleckou školu, kde má spoustu přátel a dobré známky. Nemá rodiče a proto žije s babičkou. Během jediné noci se jí ale změní život k nepoznání. Ztratí všechny své přátele kromě její jediné nejlepší kamarádky, kterou zná už od školky a také do jejího života vstoupí záhadný kluk jménem Ashton. Budou se nenávidět, nebo mezi nimi přeskočí jiskra? Zvládnou překonat všechny překážky?

"Nechej mě ti pomoct." Ona trpí socíální úzkostí a panickými atakami. On jí chce za každou cenu pomoct.

Ano. Bylo mnoho věcí, které jsem dělala špatně, ale ty ses s nimi smířil...

</3

I can't say I'm in love..

... "Miloval jsem tě. Je to divné? Psali jsme si jen hloupé zprávy a já se i přesto stihl zamilovat. Nedokážu uvěřit, že už nikdy nedostanu zprávu od mé Effie." ... Jak daleko může zajít dopisování s cizím člověkem? UPOZORNĚNÍ: OBSAHUJE ZMÍŇKY O DEPRESI, SEBEPOŠKOZOVÁNÍ, ANOREXII A UŽÍVÁNÍ NELEGÁLNÍCH LÁTEK. ČTĚTE JEN NA VLASTNÍ NEBEZPEČÍ. AUTOREM VŠECH NÁPADŮ A TEXTU JSEM JEN JÁ!!!! NIKDO JINÝ SE NA PRÁCI NEPODÍLEL, NENÍ ZKOPÍROVANÉ. POUZE FIKCE. Celý příběh je na základě SMS zpráv.

„Bráško?" „Ano, princezno?" „Proč ti říkají buzna? Co to je?" „Víš, to je zlé označení pro jiné lidi jako jsem já." „A je špatně, že jsi jiný?" „Není, ale to oni nechápou. Nemají mě rádi." „Já tě mám moc ráda a budu taky jiná. Budeme oba dva jiní." „Jsi moje zlatíčko, co?" „Bráško? Co to bylo za ránu?" „To byl strýček." „Aha." „Takže se utíkej zamknout do pokoje a nikomu neotvírej, ano?" „Ano, přijdeš pak?" „Jasně, že ano a teď utíkej." Takhle si tě pamatuju, bráško. Jako usměvavého a vždy veselého, ale byla jsem příliš malá na to, abych pochopila, co se děje pokaždé, když zamknu dveře. Je mi to moc líto, bráško. Tak moc... - Upozorňuji, že se jedná o příběh s krátkými kapitolkami založených na dialogu, ve kterých se vyskytuje násilí, sebepoškozování, vulgární výrazy a homosexualita. Děkuji za pochopení.

Už je to dávno, ale já si to pamatuju..