❝You know what, fuck you. I'll put up a sign that says 'No assholes allowed'.❞ ❝So you're banning yourself?❞ [Various scenarios] In which Gavin gets both redemption, and the love he deserves. Warning! Contains foul language and mature themes. Disclaimer! All characters appearing in this story are owned by David Cage and the creators of Detroit: Become Human, with the exception of some original characters and the Reader. I take full credit for the storylines of these oneshots. Cover edited by me.

full of gay and gay

Jmenuji se Minori Airi. Na naší škole Too mě ale všichni znají jako tu, co každému dá. Tuto fámu o mně rozšířil můj nevlastní otec v domněnce, že o mě nebudou mít kluci zájem, ale spíš měla opačný účinek. A proč to udělal? Ano, je to přesně tak, jak to vypadá. Má pro mě slabost a to takovou, že se nezdráhá mě obtěžovat, když je doma i matka. Kluci mě nezajímají. Už od prvního ročníku jsem měla zájem jen o jednoho muže, a to o našeho učitele fyziky a trenéra basketbalového klubu Katsunoriho Harasawu. A po dvou letech jsem ho konečně získala. Náš vztah se nám daří utajovat již víc než rok. Jenže nejspíš bylo nevyhnutelné, aby se o nás dříve nebo později někdo dozvěděl. A tím dotyčným byl Aomine Daiki. Člověk, kterého mám ráda ze všech nejmíň a se kterým nejsem schopná být 5 minut v jedné místnosti. A tyto pocity jsou naprosto vzájemné.

Generace zázraků. Šest talentovaných kluků, kteří dobili svět basketbalu během jediného roku. Nikdy neprohráli. Dokázali ze sebe vydat vše, nic pro ně nebylo překážkou. Ze začátku vše fungovalo tak, jak mělo, než jeden z trenérů odešel do důchodu. Tehdy šlo vše z kopce. Veškerá práce jako by sedmé z nich protékala mezi prsty. Bylo to jako držet pohromadě kapalinu. Shirogane Hitomi stála u zrodu i rozpadu Zázračné generace a nikdy si neodpustí to, že to nedokázala zastavit. Bude jí ovšem dohánět pocit viny i po tom, co skoro zemře a na většinu věcí zapomene? Budou mít vůbec zájem o to, ji získat zpátky, či se ze ztrátou jedné z nich smíří?

Nejsi blondýna? Vypadni. Nemáš kolem pasu méně, než kolem krku? Vypadni. Nejsi krásná? VYPADNI. Kratší hororovka o tom, jestli plast znamená krásu a naopak.

Nemluvím. Můj hlas není pro ostatní příjemný. A proto jsem přestala mluvit úplně. Už si ani nepamatuji, kdy se mnou někdo naposledy promluvil, aby se semnou spřátelil. Bojím se, že když promluvím, tak všem vykrvácejí uši. Dokonce si myslím, že už jsem zapoměla, jak mluvit. Ale zkoušet to radši nebudu. Místo mluvení používám notes. Ve škole, doma, ve městě.. prostě všude. Nemluvím od té doby, co jsem se naučila psát a číst. Teď mi je 15. Rozumím ostatním, ale občas bych raději nerozumněla.. Znakovou řeč nepoužívam, protože jsem zatím nepoznala nikoho, kdo by ji uměl. Moc zájmů nemám. Jen dělám judo a učím se. Se svým životem jsem se již srovnávala.. dokud se neobjevil jistý chlapec, který mě donutil vrátit se na začátek. Donutil mě se učit mluvit. Donutil mě se začleňovat do kolektivu.. a nedonutil mě jen k tomu.. donutil mě ho i milovat...

Kuroko Tetsuya x Reader LEMON

Murasakibara Atsushi x Reader LEMON

It started just like every normal day did. But it didn't end like one.