#1 ,,Si úbožiak !" Skríkla naňho Jacqueline celá červená v tvári. ,,Som úbožiak. Veď sa pozri, koho mám na krku," povedal jej s pokojným hlasom, ale jeho tvár naznačovala niečo iné. Obočie zvyčajne strašidelne stiahnuté a ľadové modré oči ju s hrozbou prepalovali. ,,Nikto ťa nenútil !" Skríkla znova, nahnevaná ešte viac. ,,Veď to je to ! Keby áno, dotyčného by som päsťami zabil !"

Ulice 17. listopadu je místo v Pardubicích, kde se setkávají přátelé, nebo jdou do zdejších restaurací. Místo, kde se prochází rodiny o Vánočních svátcích. Ale také místo, kde se setkáváme my dva. Za účelem obchodu. Obchodu s drogama.

VAUGHN Osud má zvrácenej smysl pro humor. Dá vám všechno, aby si pak mohl vzít ještě víc, a vás zanechá na kolenou v slzách a prachu. Moje duše je popraskaná, můj úsměv falešnej a můj život se rozpadl na prach, abych se mohl znova zrodit. Osamělej, ale populární. Zatvrzelej, ale žádanej. Neochotnej milovat, ale s holkou na každým prstě. A moje bolest? Ta se transformovala v nekonečnou nenávist, kterou jsem nasměroval proti ní. Od prvního okamžiku jsem jí chtěl ublížit a vidět ji trpět. Protože byla nepřehlédnutelná a plná života. Byla naprostej opak mě. SCARLETT Můj svět vždycky postrádal čirou radost ze života vzhledem k potížím, které bylo potřeba vyřešit, skousnout nebo prostě přejít. Nedostatek financí, matka hroutící se pod náporem práce, bratr, který nezvládal sám sebe, nebo absence otce. A já všechno z toho ustála. Ale když se do sousedního domu nastěhoval on, všechno se obrátilo naruby. Přišla jsem o přátele, popularitu i o touhu zapadat. Zlomil mě, rozbil na kousíčky a připadal si jako vítěz. Jenže já znovu povstala, abych stvořila nový svět barev a naděje. Nový svět, kde jsem divoká, nespoutaná a nezničitelná. A on to nemohl vystát. Upozornění: Text obsahuje vulgarismy, násilné i erotické scény. 18+

Ten pult za ní? Přesně tam bych ji v ten moment přitiskl. Šílel bych z jejího dechu, z jejího měkkého těla. Ze stonů, co by se jí draly z pusy, když by opakovala moje jméno. Kompletně bych ji obalil do svých rukou, aby už nikdy nemohla odejít. A pak bych ji líbal, přivlastnil bych si její rty, až by nám oběma nezbyl žádný vzduch v plicích. Až do toho momentu, kdyby naprosto zkrotla a přiznala, že je moje. Jenom moje. *** Zhluboka jsem se nadechla a pak jsem udělala tu největší chybu, jakou jsem jen udělat mohla. Já se na něj podívala. Bylo to v jeho očích, něco, co se odráželo. Něco, co by mě položilo na kolena, kdyby mě nedržel tak pevně přibitou ke zdi. Nejspíš to bylo tím. Nebo jeho blízkostí. Nebo pevnou náručí, ve které mě držel jako bezbranné dítě. Možná tím dechem, co mi pořád brněl na krku, nebo vůní, co mě opanovala. Nebo zkrátka tím, že jsem tam s ním v ten moment prostě být toužila. Ačkoliv jsem si to odmítala přiznat. Jednoduše jsem zkrotla. Mohla jsem se snažit ignorovat to jakkoliv jsem chtěla, stejně to nešlo, necítit jeho oči na sobě. Byla to jako nějaká pošahaná síla, co mě k němu táhla, a já se nedokázala na něj nedívat. Nevracet mu ten pohled zpátky. A v tu chvíli pro mě přestal existovat svět. Zůstal tam už jen malinký prostor, slabá světla, já přitisknuta ke zdi, on, přitisknutý ke mně, mé bušící srdce a jeho hluboký dech. On byl jediný, koho jsem kdy milovala.

Kytara v náručí a rockové tóny vycházející zpod jejích prstů - tak si Larissa Hudsonová představuje absolutní štěstí. Nejraději by strávila každou volnou chvíli ve zkušebně s přáteli a vytříbila svou lásku ke hraní k dokonalosti. Po smrti snoubenky strýce Jima se však Lara vzdává svých snů a přestěhuje se k němu, aby mu pomohla překlenout těžké období. Šum lesů, kouzlo malého městečka a noví spolužáci jí rychle vynahradí prvotní pocit stesku. Uhrančivý pohled kluka, kterého potkává na chodbách školy, jí ale neustále vyvádí z míry. Lara je zmatená. Rozum jí radí držet si od něj odstup. Jenomže její srdce, zvyklé tlouct v rytmu kytarových akordů, teď bije jako na poplach pokaždé, když jí její nový démon zkříží cestu. Co když zjistí, že svět, který znala jen z pohádek a fantasy filmů, má na dosah ruky? A co vlastně může sedmnáctiletá holka vědět o lásce? Možná ještě vůbec nic. Možná ale daleko víc, než by ona sama tušila. najdete na Martinus.cz/sk

citáty.

Příběh o dvou stejných duších, které mají zkrátka jen rozdílné vzhledy. Jenže lidské předsudky jsou příliš silné, a když se dva lidé s naprosto odlišným původem rozhodnou chodit ruku v ruce, bezděky si musí prosazovat, že na to mají právo. ©2016 All rights reserved | @Terectioncandy | Short story | 13+

Mina Gilbertová si chce během svého posledního roku na střední škole našetřit na studium na univerzitě. Ačkoliv v ní láska k dětem nijak nevykvetla, nezbývá jí nic jiného, než si přivydělávat jejich hlídáním. To jí přivede do domu Chambersových, kde kromě pětiletého Chucka žije i devatenáctiletý Ethan. Mina se musí vypořádat nejen s uličnickým předškolákem, ale i věčně sarkastickým Ethanem, kterého také vnímá jako chodící klišé. Problémový introvertní maturant, kterého nezajímá nic jiného než on sám. Jenže co když ho Mina začne vídat i na chodbách školy, kde studuje? A co se skrývá pod obvykle vážnou maskou Ethana?

„Bráško?" „Ano, princezno?" „Proč ti říkají buzna? Co to je?" „Víš, to je zlé označení pro jiné lidi jako jsem já." „A je špatně, že jsi jiný?" „Není, ale to oni nechápou. Nemají mě rádi." „Já tě mám moc ráda a budu taky jiná. Budeme oba dva jiní." „Jsi moje zlatíčko, co?" „Bráško? Co to bylo za ránu?" „To byl strýček." „Aha." „Takže se utíkej zamknout do pokoje a nikomu neotvírej, ano?" „Ano, přijdeš pak?" „Jasně, že ano a teď utíkej." Takhle si tě pamatuju, bráško. Jako usměvavého a vždy veselého, ale byla jsem příliš malá na to, abych pochopila, co se děje pokaždé, když zamknu dveře. Je mi to moc líto, bráško. Tak moc... - Upozorňuji, že se jedná o příběh s krátkými kapitolkami založených na dialogu, ve kterých se vyskytuje násilí, sebepoškozování, vulgární výrazy a homosexualita. Děkuji za pochopení.